Pan Bartoň ve svém blogu ze 14. srpna Jan Payne nemá rád ODS celkem pětkrát zmiňuje mé jméno.

Pokouší se přitom vést polemiku s mým blogem z 11. srpna Hra na demokracii.

Ačkoliv jsem se musel přemáhat k reakci na snůšku takových pocitových výlevů bez jediného argumentu a úplně pomíjející mou čistě logickou úvahu nad odésáckými stanovami, přece jsem se nakonec odhodlal vyjádřit se.

Jeho jediným argumentem je "On totiž tuto stranu očividně rád nemá".

Pan Bartoň je, zdá se, náš vynikající odborník na psychoanalýzu a dokáže dělat překvapivé závěry o pocitech a pohnutkách autora jen na základě toho, že autor použije určité, velmi věcné argumenty s výslovnou výhradou vyhýbat se empirickým souvislostem. Obávám se, že můj článek ani nečetl či četl a vůbec nepochopil jeho obsah. Doporučuji jemu ještě jednou i ostatním dle chuti přečíst ho a zamyslet se nad logikou věci. Jde mi jen o to, že ve stanovách ODS je zakotven princip kooptace zavedený kdysi v KSČ a panující také v katolické církvi až dosud, přičemž mám za to, že žádná taková instituce není s to se kvůli tomu reformovat čistě z povahy věci.

Jen bych ještě připomněl to, že jsem v té ODS řadu roků byl, byl jsem za ODS i zastupitelem a prokoukl jsem střeva této skupiny našich občanů natolik, že si troufám něco o ní soudit: ty stanovy jsou pro ODS opravdu zničující a mnozí uvažují o nutnosti změnit je (řada z těchto lidí již řady ODS právě kvůli špatným stanovám opustila). To je všechno.

Pan Bartoň ještě naznačuje, že jsem jedním z těch, kteří odmítali politické strany, čili že jsem víceméně "levicového" smýšlení. Podotkl bych jen, že jsem byl v době naprostého politického zmatení u nás jedním z otců zakladatelů ODA coby první skutečně pravicové strany u nás; dávno před ODS (ODS obšlehla výraz "občanský" od nás), totiž již v prosinci 1989. Eventuelně by pan Bartoň možná mohl vzít v úvahu to, že "pravicového" smýšlení jsem byl dávno před revolucí v době, kdy jiní budovali socialistickou společnost - a ke všemu veřejně.

V českých poměrech stále panuje neduh toho, že lidé nejsou s to kriticky myslet - mají za to, že dialog spočívá ve výměně názorů a že názor vyjadřuje vlastní pocity. Připomněl bych zde slova jednoho z největších filosofů 19. st. Sorena Kierkegaarda: "Názor je přepych, který si nemohu dovolit." To je vyjádření ryzího filosofa kladoucí důraz na to, že dialog spočívá ve výměně výhradně argumentů pro a proti a nikoliv osobních názorů. Dovolil bych si tvrdit, že normální společnost u nás bude, až se všichni naučí rozumět argumentům druhých a argumentovat proti nim (velmi lituji, že ve školách se děti například o argumentech falešných neučí vůbec nic). Do té doby budeme žít v pseudomýtické společnosti.