POLEMIKA: ODS v troskách?
Úvod článku pana Hvížďaly je zajímavý tím, že poukazuje na obvyklý a zcela špatný postup hodnocení minulosti na základě současné znalosti faktů. Správně poukazuje na to, že se tomuto postupu Václav Klaus zdaleka vyhnul. Ne tak pan Hvížďala. Položil si na dějiny ODS vlastní rastr a hle, co mu vyšlo. Několik etap dějin ODS, ze kterých strana nevychází moc dobře a dokonce, jak uvádí v nadpisu, je v troskách. Pokládám si vlastní rastr se stejným časovým rozdělením.
První etapa. Každé revoluční nadšení se brzy vyčerpá a původní ochota k často absolutnímu sebeobětování se změní v běžnou úroveň pragmatismu, egoismu a oportunismu. Jinak to nikdy není a s ničím jiným nelze počítat. U nás toto období bylo navíc rozmělněno, možná částečně promrháno, nejasnou ideologií a zacílením revolucionářů. Lidí ze šedé zony, kteří sice pasivní rezistencí překáželi budování socialismu, ale jejichž politický rozhled byl právě z toho důvodu v nepoužitelné kvalitě. A lidí z disentu, kteří tvořili tak pestrou názorovou směsici od trockistů, vyhozených komunistů osmašedesátníků až po programové odpůrce marxismu, kteří - jak sami dnes přiznávají - aby udrželi komunitu pospolu, se nemohli společnými politickými východisky ani zabývat, natož aby k nim dospěli a mohli je ve vhodné chvíli použít. Klausova úspěšná snaha zakotvit ve společnosti tradiční mechanismy zastupitelské demokracie a určit základní síle svobody a nedotknutelnosti majetku je proto velmi důležitá. To, že se tyto hodnoty staly základem ideologie ODS, je sice pro tuto stranu zásadní, ale zrovna tak si je mohl na svůj prapor napsat kdokoli jiný. Viditelně se tak nestalo.
Druhá etapa, období 1993 až 1997. Vzpomínám na doznívající revoluční euforii a hlavně optimismus. Každý se cítil podnikatelem, svobodným člověkem, státní hranice i budoucnost byly otevřené. Střední třída vznikala a většina současné je z tohoto období. Všechno se rychle měnilo a pokud byla porušována existující pravidla, tak spíše z neznalosti. Vliv "velkokapitálu", často v čele s představiteli minulého režimu, nebyl ještě tolik cítit. Krásné období, hlavní problémy nás teprve čekaly.
Začaly se projevovat následky nového volebního zákona, který měl matematickou konstrukcí zabránit návratu komunistů volební cestou, tedy maximálně komplikovat vítězství jedné volební strany, a zároveň přivádět do parlamentu nové, logicky malé, subjekty. Tyto parametry byly vepsány do ústavy s dodnes viditelnými následky.Tak byly založeny tři dodnes přetrvávající problémy - vznik vládních koalic jako jediné možné cesty k sestavení vlády, nečisté financování všech politických stran s neustále rostoucími náklady na volební kampaně a vznik krajů, které si na Klausovi vynutili (ne)koaliční lidovci. Od této doby - v tom má pan Hvížďala pravdu - před sebou hrneme v článku popsané problémy zdravotnictví, vztahu k církvím a další. Je třeba ale dodat, že je hrneme také kvůli nedostatečné politické poptávce, jinak řečeno voliči přestali být svolní k radikálním řešením.
Třetí etapa. Sarajevský atentát si dovolím popsat alegoricky. V nepřítomnosti kapitána byla na velitelském můstku rozšířena zpráva, že loď najíždí na mělčinu. Možná to byla i pravda, ale jisté je, že většina důstojníků vyskákala z lodě a uchytila se buď na jiných menších lodích, nebo se přidržela v moři plujících odpadků. Posádka zůstala na svých místech (pozn. v našem okrese odešlo méně než jedno procento členů) a po návratu kapitána byl doplněn i důstojnický sbor. Naposledy byl tehdy k vidění záblesk revoluční euforie, řada lidí naopak do ODS zamířila a loď pluje dodnes.
Opoziční smlouvu musí hodnotit odborníc i- asi další ztracené roky, já si pamatuji díky dohledu ODS snesitelné vládnutí sociální demokracie a Miloš Zeman svoji vládu v jednom rozhovoru hodnotil podobně.
Čtvrtá etapa. Ekonomický vzestup, způsobený také hospodářskou situací v okolních zemích, posílil víru občanů v trvalé a nekonečné zvyšování životní úrovně a dovolil vzpomenout porevolučních hesel o dohánění Německa, Kanady a vůbec kohokoli. K tomu synergismus vládnutí sociální demokracie a bezuzdné rozhazování vytvořilo nebezpečnou situaci, kterou možná ještě nedohlížíme. Objektivně je ještě třeba dodat, že k tomu došlo po celé Evropě a že ČSSD byla, jako obvykle, pouze učedníkem svých špatných vzorů.
Další období lze těžko členit a vymezovat, ani panu Hvížďalovi se to nedaří , protože jsou to procesy, které ještě probíhají. Dají se ale vypočítat - zničující dotace, z minulých etap přetažené problémy, naléhavost důchodové reformy, korupce, pokusy jednotlivců ovládnout celé politické strany, pokusy jednotlivců ovládnout ekonomiku celého státu. Na druhou stranu se můžeme - přes všechny problémy - radovat ze svobody, hospodářské úrovně, životního prostředí a nakonec i ze zdravotnictví, školství a tupostí prolezlé zastupitelské demokracie. Co by za to jinde dali. Kéž by nám to Bůh zachovati ráčil.
Tak šel čas 20 let ODS, která rozhodně není v troskách a bude pokračovat do dalších etap. Pokud vám v mém rastru chybí jména, můžete si doplnit Kalvodu i Luxe, Topolánka i Paroubka, Dalíka i Šloufa s Grossem, Bohouše Sobotku i Nečase s Johnem a všechny ostatní a nic se na hodnocení nezmění. Všechny základní cíle ODS jsou platné, jsou to ideály, které se nikdy nepodaří naplnit zcela, ale musí být a musíme je uznávat - v tom byl Václav Klaus při zakládání ODS nepochybně úspěšný a to bylo hlavní téma jeho proslovu při oslavách.
A myšlenka na závěr? Pan Hvížďala není obvykle řazen mezi příznivce V. Klause. Ani mezi ty kriticky uvažující. Ale tímto článkem, kde si čtu: Ty , Klausi jsi měl všechno zařídit, ne my, neschopní, tvoje zodpovědnost a naděje to byla, na tebe všechno nakládám. Tak tímto článkem pana prezidenta Klause a jeho ODS oslavuje a vyzvedává více, než všichni nekritičtí obdivovatelé.
