Aston ve svém úvodníku věnoval mnoho slov Andreji Babišovi a jeho potížím s čistým lustračním osvědčením. Shrnu-li jeho argumentaci do jedné věty, pak Babiš uspěl ve volbách navzdory tomu, že se o něm a jeho možné spolupráci s StB vědělo, voliči mu dali hlasy a málem vyhrál volby. Tím má právo v politice být.

Astone, to není skutečně nic objevného. Máme u nás cca 15 % voličů, kteří "to hází" komunistům, ačkoliv existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu a KSČM je nástupnickou organizací zločinecké KSČ. Přesně tak se argumentuje právě u komunistů – nelze je zakázat, protože získali v legitimních volbách hlasy voličů. Jako by platilo podivné pravidlo – když pro to někdo hlasuje, tak je to O.K.?

V této souvislosti bych rád upozornil na problém, který se v české společnosti diskutuje také tak dlouho jako lustrační zákon. Jde o tak zvané Benešovy dekrety, které vedly k exodu milionů Němců z poválečného Československa. A, jak je všeobecně známo, bylo to vyjádření Karla Schwarzenberga o neplatnosti dekretů, které ho postavilo ve druhém kole prezidentské volby do role "zrádce národa" a i díky tomu vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman. Přitom se jedná o téma staré téměř sedmdesát let a dokáže vzbudit silné národovecké emoce. To lustrační zákon platí něco přes dvacet let, byl posouzen Ústavním soudem, který ho shledal v souladu s českou Ústavou.

Kdo sledoval debatu k tomuto tématu na ČT24 26. listopadu večer, mohl jasněji vidět, které síly jsou pro jeho zrušení (komunisté a socialisté) a co tím sledují. U komunistů lze snadno vystopovat důvody, protože řadě jejich současných členů brání nástupu do státní správy a máme poměrně v živé paměti, jaké "kádry" nasazují komunisté do krajských samospráv. Podpora od ČSSD je vypočítaná tak, aby si zajistili "vděčnost" KSČM a tím jí otevřeli dveře do případné levicové vlády někdy v budoucnu.

To, že se otázka lustračního zákona týká jednoho "nového" politika, je sice důvodem, proč se o lustračním zákonu nyní diskutuje. Nicméně je to podle mého názoru právě směr, kterým by se čeští zákonodárci vůbec neměli pouštět. Co když volby vyhraje strana vedená člověkem podezřelým z kriminálních činů, to se budeme bavit o tom, zda se zruší část trestních zákonů, která by "volbami prověřenou osobu" nakonec umožnila dosadit do ministerského křesla? Přitom existuje spousta precedentů i ze zahraničí – tolikrát zmiňovaný Berlusconi, ke kterému je Babiš často přirovnáván snahou o ovládnutí mediálního prostoru v Česku. Italské soudy právě nedávno rozhodly, že Berlusconi musí za své trestné činy, kterých se dopustil ještě jako italský premiér, pykat.

Lustrační zákon ještě stále plní svou roli bránící bývalým nomenklaturním kádrům vstoupit do státní správy. Nebude aktuální možná za dalších dvacet let, až i ty nejmladší někdejší nomenklaturní kádry, kterým je dnes kolem šedesátky, zestárnou a zemřou. Diskusi o lustračním zákonu proto nepovažuji za "pošetilou", byl to jediný zdařilý pokus, jak se alespoň částečně vypořádat s naší bolševickou minulostí. Je symbolem toho, jak vážně bereme zločiny komunistů z dob jejich totalitní vlády. A že byla Husákovská normalizace "soft" , zatímco Gottwaldova éra "hard", na věci nic nemění.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz