Když tak poslední dobou vidím, jak se Paroubek a jeho nejoblíbenější ministři Rath a Jandák činí, uvědomuji si, že je cosi shnilého ve státě českém. Mám pochybnost, jsou-li volby vůbec potřebné. Volby v roce 2002 vyhráli sociální demokraté. Z těchto voleb vzešla Špidlova vláda a posléze vláda se směšným Grossem. Ať už bylo působení obou premiérů jakékoliv, mohli se tito dva pánové opřít o mandát vzešlý z volebního klání.

Současný premiér se stal premiérem sice v souladu s Ústavou, má ale morální právo chovat se tak, jak se chová? Z parlamentních voleb v roce 2002 žádný, vůbec žádný mandát nemá! A podobně jsou na tom pánové Rath a Jandák. Všichni tři se chovají, jako by svěřené úřady byly jejich majetkem.

Na pozicích ministrů určitě mohou být odborníci, krizoví manažeři, kteří neprošli martyriem voleb, obzvláště jedná-li se o výjimečnou situaci a je-li třeba resort stabilizovat. V případě Ratha a Jandáka se však o odborníky či krizové manažery nejedná. Jsou to jen Paroubkovi chráněnci či kamarádíčci, kteří nemají pražádných skrupulí. Uvážíme-li, jakou má vláda a jednotliví ministři značnou moc (vyhlášky, nařízení vlády…), nelze nic jiného, než takovéto dosazování všehoschopných lidí do ministerských pozicí odmítnout.

Nikým nevolený Paroubek poroučí a dokonce vyhrožuje voleným zástupcům – poslancům - jak mají hlasovat (viz zákon o registrovaném partnerství). Jistě - o kvalitě takových poslanců lze také s úspěchem pochybovat, ale jde hlavně o to, že si toto premiér bez mandátu z voleb vůbec dovolí! Představte si, že by se starostou v obci či městě stal člověk, který nebyl řádně zvolen. To by bylo křiku a zděšení (naštěstí to ze zákona nejde). Totéž platí i o hejtmanech a radních krajů – také musí být všichni zvoleni. Na tomto srovnání je absurdita Paroubkova premiérování a ministrování „jeho“ ministrů asi vidět nejlépe.

Rozhodně nevolám po změně Ústavy, může skutečně přijít chvíle, kdy bude potřeba úřednické vlády, která překlene nezbytnou dobu do nejbližších voleb. Volám však po slušném a odpovědném chování lidí, které souhra okolností vynese do pozic premiérů či ministrů. Volám po soudnosti a taktéž odpovědnosti sekretariátů stran, aby raději připustily předčasné volby, než aby prováděly brutální praxi „Paroubek bližší než slušná politika“. Stane-li se však takováto praxe zvykem, sníží se význam voleb na úroveň televizního či internetového hlasování o momentální popularitě té či oné partaje. Pak už bohužel nebude daleko do Běloruska, i když tam „volby“ také mají.