Početné řadě novinářů narostl hřebínek. Soudí, že nakonec oni jsou těmi stěžejními hybateli politickým děním. A jejich denním chlebem se staly štvanice tu na politiky levé, tu na politiky pravé. Když šlo za pomoci mediální kampaně odstřelit Topolánka, proč by nebylo možné stejně naložit s Bémem, Jančíkem, Langerem či ledaským dalším?

Podobná pýcha tzv. investigativců ovšem není na místě. Zpravidla pracují s dobře podstrčenými informačními polotovary, které vznikly v kuchyních partajních opozičníků nebo rovnou zákulisních kmotrovských a lobbistických skupin. Výsledek takového pachtění dvakrát vábný není. Mirek Topolánek pak místo toho, aby byl po svém kontroverzním vládnutí a při své nevymáchané rétorice poražen v řádné soutěži na stranickém kongresu, zažívá chvíle ponižování a účelových dezinterpretací vlastních myšlenek.

Specifickou kategorií předvolebních mediálních tanců jsou debaty partajních vůdců – celostátních i regionálních. Nicméně i z tak chvályhodného projektu, jakým jsou Otázky Václava Moravce a Otázky Václava Moravce Speciál, se zvolna stává moderátorova „one-man show“. Průvodce se co chvíli blýskne svojí vzdělaností a informovaností, o prudké eleganci ani nemluvě. O to méně jsme s to se dozvědět od pozvaných hostů. To jsou samé anketní otázky, dotazníky, tématické okruhy, aby na konci měl divák dojem, že sledoval výcvik šimpanzů, nikoli politickou diskusi.

Speciály veřejnoprávní televize sice představují krajské jedničky na kandidátkách, leč reálného prostoru moc nemají. Dostat se přece musí na regionální kauzy, místní celebrity a sociologické analýzy. Politici nakonec tak tak přeříkají lépe či hůře nabiflovanou část volebního programu. Na střet, polemiku čas nezbývá. Žádány jsou odpovědi jednou větou. Vrcholem pak bývá výzva: Zvedněte ruku, kdo byste hlasoval pro to či ono!

O nic jednodušší nemůže být ani voličovo rozhodování při sledování nedělních politických besed. Na televizi Prima se naštěstí naučili nechat politika dopovědět větu, byť někdy za cenu naprosté nudy. Zato Česká televize žene svůj diskusní pořad rychle kupředu a činí jej klipovitým. Nemohu se zbavit dojmu, že tím snáze dochází u politiků ke zkratům a následným trapným hádkám, z nichž poslední nedávno předvedli Jiří Paroubek a Petr Nečas.

Přestože je výpovědní hodnota těchto mediálních spektáklů docela nízká, politici se na ně důkladně připravují. Pro ty, co se snadno rozčílí jako Mirek Topolánek, to je nepříjemná infarktová hodinka. Politici typu Petra Nečase berou televizní vystoupení jako nezáživnou rutinu, na niž je však třeba být dokonale nachystán. No a pak ještě zbývá skupina politiků, kteří si v objektivech kamer doslova libují a nevynechají příležitost, aby se před nimi nemihli. Průkopníkem v tomto oboru je Jiří Paroubek, předem otevřeně prohlašující: „Myslím, že budu dobře připraven a že pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám bez nějaké zbytečné neskromnosti…“

Vzduchem potom lítají grafy, čísla a – když se zadaří – také bonmoty a vtipné paralely. Co na tom, že Jiří Paroubek spíše než v rétorice vyniká v buldočí zarputilosti a schopnosti vtlouci publiku do hlav, co má na srdci. Hodnotí se výsledek. Mnohem větší tragédie je, když se politik soustředí na příznivý dojem, usměvavou vizáž a veselou kravatu a odflákne oponenturu sokovi ve studiu.

Sotva ve studiu zhasnou, začnou volební štáby hodnotit silné a slabé momenty, vyvozovat poučení, ale též testovat u veřejnosti, jak jejich reprezentant zapůsobil. Rovněž v novinách vycházejí následující den recenze jako na představení Cimrmanovy zájezdní divadelní společnosti. Experti přes média sčítají vrásky, známkují vkus, ostrovtip, méně pozornosti zato věnují komunikovanému obsahu. Specialistkou na blesková podebatní sociologická šetření je sociální demokracie. Aby nikdo nebyl na pochybách, kdo v debatě zvítězil (jako by snad právě o to mělo jít…), stihla po prvním duelu současných modrých a oranžových lídrů předložit výsledky agentury STEM, podle nichž více – 51% - lidí přesvědčil Jiří Paroubek. A druhý den rozeslala opět s odvoláním na STEM redakcím zprávu, že její předseda bodoval hned u 53% respondentů.

Nechci zde snižovat přípravu, nasazení, ani reflexi politiků. Spousta voličů je na mediálních nosičích závislá a bojuje se, obzvlášť ve zdejších vyrovnaných poměrech levice a pravice, o každý hlas. Navíc dost dobře nejde říct: Na televizní debaty kašlu a soustředím se výhradně na kontaktní kampaň po městech a vesnicích. Nemělo by však být zapomínáno, že většinová voličská vůle se utváří dlouhodobě a klíčová pro ni je zkušenost lidí se stranami, jejich ochotou plnit předkládaný program a cosi, co by šlo nazvat spolehlivostí a důvěryhodností. Mediální gladiátorské zápasy pak jsou jen třešničkou na dortu, která volební kampaně zpestřuje a zatraktivňuje. Nic víc, nic míň.

NašiPolitici.cz