Nejhorší, co se může jakékoli instituci nebo lidem, kteří ji reprezentují, stát, je, že jsou směšní. Česká televize je směšná. Je směšná proto, že napřed si sama stanoví manipulativní pravidla pro zvaní politických stran do předvolebních debat, z nichž jako péro z gauče trčí, jakou to dalo fušku vymyslet to tak, aby skutečná pravice, tedy volební formace Trikolora Svobodní Soukromníci, do studia nepronikla, a pak ta vlastní cinknutá pravidla ani sama nedodržuje.

Kdyby totiž všechny ty diskriminační berličky, které si do pravidel na Kavčích horách sepsali, konkrétně omezení diskutujících na sedm, ačkoli posledně jich bylo deset a ničemu to nevadilo, trendy preferencí, historii stran či jejich zastoupení ve státních orgánech, Česká televize opravdu ctila a dodržela, rozhodně by mezi pozvanými stranami nemohla být Šlachtova Přísaha, ale naopak bezpečně by se mezi ně vešla Trikolora a spol.

Možná ale seznam pozvaných politických stran zase řešili Šlachta s Moravcem v jedné ze zbraslavských restaurací. Stejně jako před lety, když tam ještě za přítomnosti vrchní státní zástupkyně Bradáčové dělal policista Šlachta novináři Moravcovi ráfka.

Co si o diskriminačních praktikách České televize myslí, pověděla hezky od plic ve středečních Událostech, komentářích moderátorce Marcele Augustové předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová Zahradníková. Augustová se zmohla jen na to, že začala znovu snaživě předčítat ona cinknutá pravidla, čímž ale Majerové pouze znovu nahrála na smeč. Prostě veřejnoprávní trapas v přímém přenosu a směšná televizní veteránka Augustová.

Korunu všemu nasadil další veřejnoprávní výtečník Jakub Železný, jenž při upoutávce na další ze zmanipulovaných debat alibisticky zdůrazňoval, že ostatním politickým stranám dává ČT prostor v Politickém spektru. To je také výborná anekdota. Je to jako kdyby na olympijských hrách hrstku vyvolených závodníků nechali běžet na tartanovém oválu olympijského stadionu a ostatní vykázali kamsi na periferii na škvárovou dráhu.

V České televizi evidentně zapomněli, že existuje jedno takové velmi přiléhavé lidové rčení: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Není všem dnům konec a boží mlýny melou. Za tyhle politické prasárny jednou přijde na Kavčí hory účet.