27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


KNIHA: S Topolánkem o Topolánkovi

30.1.2006

Kdybych co chtěl dělal
všechno malo platne
mohlo to byt horši
nebylo to špatne.
(Jaromír Nohavica)

Petr Žantovský a Mirek TopolánekMinulý týden byla veřejnost seznámena s novým knižním titulem, nakladatelství Mladá fronta vydalo knížku s poněkud nepřitažlivým názvem Mirek Topolánek - osobně, o níž v úvodu píše její autor Petr Žantovský, že "rozpravy s Mirkem Topolánkem vznikaly v průběhu roku 2005 s cílem zachytit Mirka Topolánka jako člověka, živou osobu, se soukromými dějinami, s charakterem, názory, chybami i přednostmi..."
Spolu s autorem ji Mirek Topolánek představil v kavárně Domu knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí a nové publikaci přišel za kmotra písničkář Jaromír Nohavica. Ten při krátkém projevu prohlásil, že Topolánek chodil na jeho koncerty v 80. letech, on mu tedy nyní oplácí alespoň tím kmotrovstvím. Dlužno dodat, že kromě tohoto kmotrovství je Jaromír Nohavica přítomen i v knize samotné, a to svými verši, které uvozují jednotlivé kapitoly.
My nyní nabízíme několik úryvků z nové publikace. Vzpomínky a úvahy Mirka Topolánka o rodině, společnosti i politice jsou bezesporu zajímavé a možná leckterého čtenáře napadne, že by nebylo marné, mít tento "rozhovor na pokračování" doma v knihovně.

Po úvodu napsaném Topolánkovou manželkou Pavlou následuje kapitola věnovaná dětství ve Vsetíně, studiím, rodičům i vlastní rodině:

Vyrůstal jsem zhruba od dvou let na tehdejší Fučíkově ulici, kde vystavili komunisti taková "účka", nové bloky domů, dvouletky nebo jak se to jmenovalo. V jednom tom "účku" bydleli většinou státní zaměstnanci, policajti a podobně. A v druhém "účku" bydlely mladé rodiny s dětmi, takže se tam soustředilo neuvěřitelné množství věkem mně blízkých lidí. Představte si dvůr za domem, kde se pohybuje čtyřicet, padesát chlapců podobného věku. To byly gangy, úderné jednotky. Památná bojová střetnutí mezi dvěma skupinami, trochu to kopírovalo Rozdělovací třídu z Rychlých šípů, tady to byly Trávníky a Rybníky, což byly dvě čtvrti, které dělila trať, a ty čtvrti byly nad tratí propojeny jediným nadjezdem, na kterém docházelo k památným bitvám, šutry, klacky…

Četl jsem celou knihovnu, všechno co se mi dostalo do ruky. Četl jsem někdy věci, kde jsem nacházel, když jsem je četl potom podruhé, úplně jiná sdělení, jiné významy. Nicméně všechno, co mám načteno, což jsou neuvěřitelná kvanta, mám načteno víceméně do konce vysoké školy. Všechno jsem strašně hltal, chtěl jsem to pochopit.
Vybíral jsem si třeba anglosaskou literaturu, načetl jsem celého Steinbecka. Od Hemingwaye jsem přečetl i věci, které sice vycházely v češtině nebo slovenštině, ale které lidé moc neznají.

Část rozhovoru je věnována i otázce Topolánkova vyjadřování a nesmí tu chybět ani ona pověstná sentence o "chlapovi s gulema", kterou ale Topolánek uvádí na pravou míru:

To musím vysvětlit. Před dlouhým časem se mnou dělal Bohuslav Pečínka rozhovor na téma, jak je na tom Evžen Tošenovský na severní Moravě. Mluvil jsem s ním hodinu a půl a úplně na závěr toho rozhovoru jsem řekl: On ten Evžen Tošenovský vypadá na venek takový velmi měkký, ale uvnitř má velmi tvrdé jádro. U nás na Ostravsku - a je to trochu pejorativní - by se řeklo, že to je chlap s kulama, to je ostravsky. Samozřejmě, že do toho uvedeného článku můj komentář k Tošenovskému po hodině a půl diskuse byla tato věta. Potom ji samozřejmě rozehrála Bobošíková v Sedmičce a najednou se ze mě udělal takový podivný tvor, prototyp prosťáčka, který si nevidí do úst. Přitom pravda je jednoduchá: prostě jsem přímější, než je standardní politická populace...

Zbývající kapitoly jsou - jde přece jen o předsedu nejsilnější opoziřní strany - samozřejmě věnovány politice, od vstupu do Občanského fóra přes začátky v komunální politice až po křeslo senátora. Ale nejen o politice je rozhovor, je zmiňována historie, otázky církve, mládeže a společnosti vůbec i třeba ekonomika:

Když budu pokračovat dál, následovalo naprosto bezprecedentní ovládnutí IPB ze strany ČSOB - problém, který dneska odhadují odborníci na 40 miliard v případě standardních řešení. Samozřejmě, ta banka nebyla zdravá, měla hodně špatných úvěrů - ten problém je ale čtyřnásobně větší. To bylo naprosto chybné rozhodnutí, motivované já nevím, čím vším. Tam přeci došlo uměle ke třetí vlně privatizace! Musím říct, že znám spoustu podniků, které jim normálně splácely měsíční provozní úvěry, byly v černých číslech už tři roky, a najednou jim nové vedení IPB zastavilo financování a přivedlo je do nesmírných obtíží. Říct dneska, co bylo příčinou a co bylo následkem, zjednodušeně to politizovat je značně populistické.

Jaromír Nohavica a Mirek Topolánek

O vytváření mediálního obrazu politika říká Topolánek například toto:

Mediální obraz nesmí být ale prioritní zájem. Viděli jsme to na vzestupu a pádu Stanislava Grosse a myslím, že podobný vývoj nás čeká i u Jiřího Paroubka. Imagemaking, práce na vytváření obrazů je u nich naprosto primární. Totálně se vytrácí samotná politika, její obsah a smysl. Jiná věc je, že to má dočasně u publika úspěch. Nicméně, ať už se nazvu konzervativním politikem v americkém smyslu slova, nebo liberálně-konzervativním v tom evropském pojetí, tak mám jednu velikou výhodu. Mám možnost a dá se říci i povinnost konsistentně říkat tutéž věc a ne podle situace průzkumu měnit názor, to si nemůžu dovolit, protože bych ztratil věrohodnost. S tím se naši socialisté zpravidla netrápí.

K samotnému Paroubkovi, o němž média říkají, že vyprázdňuje Topolánkovu image pověst zemitého člověka a tím mu bere vítr z plachet, si pak můžeme přečíst, že to se Topolánek nedomnívá, neboť trvá na tom, že u Paroubka

... se zpravidla jedná jen o vzrušené zkratky, hesla a někdy jenom výkřiky. Zdánlivě to dělá velmi chytře. Jestli mu to vydrží, o tom silně pochybuji. Spíš se dostává pod tlak, dělá chyby.

Topolánek se několika slovy vrací rovněž k televizní krizi před pěti lety,

která byla vytvořena proti ODS a ODS si naběhla, neměla hloupě lavírovat. Jsem přesvědčen, že falešné věty typu, že společnost je ohrožena, že je ohrožena svoboda slova, nezabraly. Lidi brzy pochopili podstatu problému.

i k České televizi samotné

Česká televize, přestože tam došlo zejména v ekonomické stránce k pozitivním změnám, z hlediska toho, co prezentuje veřejnosti - je to veřejnoprávní kanál - je hodnotově spíše levicová. To je vidět třeba už ve zpravodajství o jakémkoliv ekonomickém problému, vždycky je téma pojato v podstatě levicově. Televize není hodnotově neutrální. Oni dejme tomu prokážou vyváženost vystupování jednotlivých lidí. Nikdo se ale už neptá, jaká témata a podle jakého klíče jsou dávána do televizních zpráv. Jaké jsou doprovodné pořady publicistické atd. Veřejnoprávní televize by naopak měla být hodnotově neutrální.

a předestírá zroveň svoji představu o této instituci:

Kanál ČT 1, celoplošný, je pro mne komerční televize, se vším všudy - programem, reklamou… ČT 2, přenesená na frekvenci ČT 1 a doplněná některými formáty z ČT 1, je pro mne veřejná služba. Je to kanál, který sleduje moje dcera, který sleduju já. Jsou tam formáty, které komerční televize nikdy dělat nebude. Co je možno vysílat komerčně, co je komerčně zajímavé, nemá být součástí veřejné služby. Důsledně vzato bych řekl, že veřejná služba má být podrobena normálnímu výběrovému řízení, má být samozřejmě licencovaná.

Jestliže se hovoří o médiích, nesmí chybět ani internet, internetová média a jejich údajná pravicovost:

Řekl bych obecně, že prostor v internetových médiích je daleko otevřenější. To je širší pojem, než pouhá nálepka "pravicovost". A neplatí to jen pro ty zavedené typicky internetové firmy typu Neviditelného psa, Virtually nebo Českých médií a dalších. Stačí se podívat i na ty informační servery typu iDnes. I tam je citelná větší otevřenost, ryzí informačnost, nedominují komentáře, a pokud, pak jsou znateĺně méně tendenční než třeba v tištěných novinách. Myslím, že tato otevřenost je jedním z hlavních důvodů - mimo ty technologické - proč jsou to média budoucnosti.

********************

Mezi jednotlivými kapitolami je obsáhlá sbírka fotografií z alba Mirka Topolánka a ke knize jsou v závěru ještě připojeny některé Topolánkovy stati a projevy přednesené při nejrůznějších příležitostech. Kdo se zajímá o současnou politiku hlouběji, jistě tento doplněk uvítá.

Petr Žantovský: Mirek Topolánek - osobně, Mladá fronta, Praha 2006, 220 str.

Foto: Jiří Wagner