Vystoupení Josefa Baxy, předsedy Nejvyššího správního soudu, v Otázkách vymývače mozků ČT 24 dne 28. července 2013 zapůsobilo na rozjitřené ovzduší kolem usnesení Nejvyššího soudu z 16. července 2013 o vyjmutí bývalých poslanců Petra Tluchoře a Marka Šnajdra z pravomoci orgánů činných v trestním řízení jako konejšivý balzám. Uvážlivý a častým veřejným vystupováním ostřílený soudce se nenechal vyprovokovat k žádnému výroku, který by bylo možno označit za nekorektní, nestandardní či neprofesionální. Osou jeho přístupu k danému námětu bylo vědomí, že všichni, kdo se zapojili do bouřlivých debat kolem zmíněných usnesení a kolem postupu orgánů činných v trestním řízení v tzv. "kauze Nagyová", o věcech více nevědí než vědí.

Josef Baxa nevyšel vstříc žádnému pokusu moderátora stočit rozhovor tak, aby Moravec mohl rozvinout svůj obvyklý pouťově dryáčnický způsob vedení pořadu. Nechytil se ani na nadhozenou udičku dotazu na normálnost zapojení bývalého vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly do právních záležitostí Ivo Rittiga, ani na upozornění na majetkové poměry bývalého náměstka vrchního státního zástupce Libora Grygárka.

Neobvyklá bezmocnost hloupoučkých "nadhozů" mě překvapila. Nevím, zda ji mám přičíst vlivu horka na intelektuální výkonnost moderátora, či jen přirozenému vyčerpání zásoby nápadů. Vlastimil Rampula je velmi zdatný právník a díky dlouhému působení ve funkci státního zástupce je mimořádně dobře vybaven pro odhalování procesních a věcných pochybení orgánů činných v trestním řízení. Zcela jistě má mnoho osobních kontaktů, jejichž využití mu usnadní orientaci v dění, ne-li jeho ovlivnění. Navíc je charismatická osobnost. Nepřekvapuje mě proto, že si jej najal Ivo Rittig, ale skutečnost, že se v mediálně sledovaných kauzách jeho jméno celkem nevyskytuje. Pokus o víření bahna kolem Libora Grygárka byl ještě hloupější, protože luxusní byt v domě U Myšáka zaplatila Grygárkova tchýně, takže položená otázka byla úplně "mimo mísu".

Nicméně přes solidnost výkladu pana předsedy Josefa Baxy nacházím mezeru v obrazu úlohy Nejvyššího soudu v tzv. "kauze Nagyová". Z toho, co se kolem jeho usnesení dělo, je zřejmé, že tento ctihodný soud není uzpůsoben k účasti na politických aférách a ani to od něj nelze žádat. Narážky Václava Moravce, že soud nedostatečně komunikoval s veřejností, jsou pouze dokladem jeho domýšlivého diletantství.

Vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí obsahujícího odůvodnění je pracná záležitost, na kterou se v běžných případech čeká i několik týdnů. Zde razantnost zásahu do postupu orgánů činných v trestním řízení a zejména náhlé propuštění obviněných z vazby vyvolaly hysterii a dohady netrpělivých a neodpovědných novinářů a politiků, kteří se nejdříve pouze dohadovali, co bylo důvodem rozhodnutí, a spekulovali, aby o něco později lapali útržky odůvodnění, které se nějak dostávaly na veřejnost. Největší pozornost usnesením se věnovala v době, kdy jejich úplné odůvodnění nebylo známo. A když už se pak vědělo všecko, někteří obhájci, novináři a politici odůvodnění stejně nevzali za bernou minci a vedou si dále svou, že nejvyšší státní zástupce měl povinnost trestní stíhání bývalých poslanců zastavit podle §172 odst.1 tr.ř., a nadále zatracují postup Ivo Ištvana. Naopak odpověď nejvyššího státního zástupce na usnesení Nejvyššího soudu je logická a korektní.

Plyne z toho poučení, že nemá smysl žádat po soudech, aby přizpůsobovaly svůj způsob práce požadavkům bulváru na tempo rozhodování. Podlehnutí tlaku by zcela určitě navodilo možnost snížení kvality odůvodnění rozhodnutí.

Pozornosti stále uniká zajímavá drobnost, která zkomplikovala procesní situaci v kauze. Nejvyšší soud dostal příležitost rozhodnout známým způsobem díky neobvyklé okolnosti: obviněné chránila imunita také proto, že státní zástupce předběžně nepožádal sněmovnu o jejich vydání k trestnímu stíhání a sněmovna je následně nevydala. Jenže vyžádat si jejich vydání ani nemohl, protože v době, kdy se zahajovalo trestní stíhání, obvinění již dávno nebyli poslanci a s možností vydání se zpětnou platností náš právní řád nepočítá.

Položíme-li si po vydání Otázek vymývače mozků ČT 24 z 28. července 2013 obligátní otázku moderátora "o čem se bude po dnešních Otázkách mluvit", pak bychom si měli přát, aby "kauza Nagyová" ve své úplnosti ustoupila do pozadí, protože mediální ruch a hysterie nikomu a ničemu neprospívají. Je v zájmu obviněných, aby státní zástupci nebyli vystaveni tlaku bulváru a postavení obviněných před soud nebylo otázkou jejich prestiže nebo dokonce obav z odvety.