Služební zákon. Téma letošního roku a také letošních prázdnin. Jeden z hlavních střetů koalice a opozice. Předlohy, politická jednání, mimořádné schůze sněmovny. Jakkoli důležitá norma to je pro státní správu, občana bude zajímat až při aplikaci.

Co by však občany, daňové poplatníky, mělo zajímat velmi, je rozhodování politiků.

Média, která občanům informace o práci volených zástupců přinášejí a komentují je, by měla po dohodě koalice s částí opozice přinést zásadní zprávu: pět parlamentních stran se na podobě služebního zákona shodlo. Nebylo to snadné, platilo se kompromisy, ale podařilo se. Po obdobích nulových tolerancí a sněmovních debat více osobních než věcných je to skutečnost hodná zaznamenání.

Že u této skutečnosti zůstaly stranou Úsvit a KSČM je jejich právo a jejich rozhodnutí lze pochopit, ač péče KSČM o odpolitizování státní správy působí věru dojemně. Co však nelze pochopit jinak než dětinskost, je postoj ministra pro legislativu Jiřího Dienstbiera z koaliční ČSSD. Pan senátor Dienstbier možná ve svém prohlášení dotčeného dítě zapomněl, že strana, za kterou je ve vládě, má v názvu sociálně demokratická. Principem demokracie je respekt k mínění většiny, jakkoli to někdy bolí. Možná však pana Dienstbiera bolí něco jiného, něco, co ho vrací do jeho dětského vzdoru. Tato bolest si zaslouží respekt k člověku, méně však k politikovi. Každopádně dobrodružná řada: Úsvit, KSČM a Dienstbier o lecčem vypovídá.