Politiku KDU-ČSL provází zvláštní chování, které jejich voličům nejenže nevadí, ale ještě jsou za to rádi. Je to jejich určité, jednoznačné, zásadové, rozhodné a jasné „možná“. Kde to ale, sakra, chytil Kocáb?

Kdyby se někde učilo, jak předstoupit před kamery, mluvit dlouho, hodně gestikulovat, dělat u toho významné grimasy, přitom neříct vůbec nic a hodně si za to vzít, mohli by to tam lidé z KDU-ČSL vyučovat. Michael Kocáb, který nám připravil a v život uvedl několik pochybných zákonů, jež považuji vesměs za diskriminační vůči většinové populaci, se chová stejně. Ani ryba, ani rak. Jak příznačné pro všechny, kteří by na základě složitých teoretických analýz tak rádi řešili komplexně ty problémy, které mnohdy neexistovaly právě do doby, než se tito "řešitelé" ujali svých funkcí a postů.

Není to tak dávno, kdy Kocáb nabídl svou rezignaci za to, že měl milostný poměr se svou přímou podřízenou. Když chci rezignovat, rezignuji. Chápu, že ne každý je schopen jednat přímo a snad i dokážu přijmout, že multikulturalistický guru na takový přímý postup nemá žaludek (nebo něco jiného). Když už ale rezignaci nabídl, tak snad s vědomím, že může být i přijata. Přijata nakonec nebyla a Michael Kocáb, dle mého přesvědčení, škodí České republice a jejím občanům ve své zbytečné funkci na zbytečném ministerstvu dodnes.

V úterý dopoledne se na chvíli zdálo, že toho všeho bude konec alespoň dva měsíce před volbami. Každý měsíc, kdy na tom ministerstvu nikdo nebude, je pro nás dobrý. Strana zelených požádala Kocába, kterého dvakrát za sebou vynesla do ministerského křesla, aby odstoupil. V zásadě nešlo o nic jiného, než o politické rozhodnutí na základě dříve učiněné dohody, která souvisela s nominací osob do vlády premiéra Fischera. Mnohokrát jsem slyšel slova z Kocábových úct o nehynoucí loajalitě vůči zeleným, a tak jsem čekal, že odpoledne bude po všem a já si dám večer sklenku dobrého portského s vědomím, že tento stát zase ušetří nějakou tu korunu. Nemůžu si pomoct, mám prostě svůj stát rád.

Místo toho jsem si odpoledne přečetl stanovisko Kocába, z nějž cituji: „Jsem připraven demisi podat. Loajalita ke Straně zelených mne však nezbavuje odpovědnosti vůči vládě, jejímž jsem členem. Rezignovat budu pouze za předpokladu, že tím nerozpoutám vládní krizi, která by dále destabilizovala politické poměry v zemi a mohla by mít i ekonomické důsledky.“

Michaeli Kocábe, tato země je v politické i vládní krizi permanentně už od roku 2006 a je téměř jisté, že se z ní hned tak nedostane. Ujišťuji Vás, že na to nemáte nejmenší vliv. Poslechněte prosím ty, kteří Vás do funkce nominovali, a vraťte klíče od vládních budov. Dost na tom, že po Vás občané nemohou, s ohledem na absenci osobní odpovědnosti politiků, vymáhat napáchané škody při zvýhodňování jedněch, politicky korektně vybraných, na úkor druhých.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora