Je vláda schopná odpovědět na projev prezidenta?

Kdo dostal a kdo nedostal státní řád? Kolik lidí bylo na Hradě a kolik v podhradí? Dost na to, aby měl prezident Zeman problém? Těmito otázkami žila veřejná debata celý víkend. Samotný projev prezidenta v tom mumraji jaksi zapadl, což by byla škoda. Jeho slova totiž naznačují problémy, které by mohla mít vláda či katolická církev.

Prezident v projevu připomínal české tradice od legionářů přes sokoly, protinacistický odboj až po rok 1989, což je v pořádku a nic na tom nepřekvapí. Překvapit ale může jeho vztah k Evropské unii. Ještě ve vlastní volební kampani před čtyřmi lety vystupoval jako deklarovaný eurofederalista. Teď jeho evropský sen zahrnuje suverénní národní státy, které hledají společné zájmy, ale nikoliv přebyrokratizovanou EU, kterou její demokratický deficit stále více vzdaluje občanům.

Je to zcela legitimní názor, ale neodpovídá představám i praxi Sobotkovy vlády, která sází na názorovou blízkost k unijnímu jádru (Německu). Přitom směr zahraniční politiky i vztahu k EU určuje právě vláda. Určují ho tytéž síly, které se až devótně postavily na podporu jednotné Číny. Budou stejně rozhodně hájit dosavadní vztah k EU? Jsou s to přednést stejně přesvědčivé a nebyrokratické projevy jako Miloš Zeman, v nichž horují pro svůj evropský sen? To není otázka pro lidi na náměstích či sociálních sítích, ale pro konkrétní osobnosti typu Bohuslava Sobotky, Lubomíra Zaorálka či Tomáše Prouzy. Právě oni by se měli cítit prezidentem osloveni.

Kdo se prezidentovi nevzepře svým vlastním hlasem, může dopadnout jako kardinál Duka. Ten sice dostal nejvyšší český řád, ale s poznámkou, že ve společnosti, kde je mnoho nemocných, trpících a umírajících, má být církev i službou úzce spolupracující se státem. Má být církev dodavatelem sociálních služeb? Nebo duchovním správcem svých oveček nezávisle na státu? Bylo by zajímavé vědět, co si o těchto slovech prezidenta myslí sám Duka.

LN, 31.10.2016