GLOSA: Na kartu
Českou zahraniční politiku vytváří a provádí vláda. Ta současná je proevropská, i když s ručením omezeným, viz postoj ODS k Lisabonské smlouvě ústící v průtah u Ústavního soudu.
U prezidentů se předpokládá, že podporují zahraniční politiku svých vlád. Václav Klaus, který se označil za disidenta v EU, ji cíleně sabotuje.
Kdyby se s irským protibruselským válečníkem Ganleym plácal po zádech během cesty na nějakou soukromou přednášku, čert by to vzal. Klaus byl ale v Irsku na státní návštěvě. Když během ní sympatizoval s hnutím odporujícím irské vládní politice, nebyl tam za toho legračního profesora z Prahy, mluvil bohužel za Českou republiku.
Jenže ho k tomu nikdo nezmocnil, a nemá pravdu ani Topolánek, ani ministerský náměstek Pojar, že prezident si může říkat, co chce, kde chce. Pan Klaus ano, ale hlava státu? Včerejší slova irského ministra zahraničí, obviňující Klause z diplomatického faux pas, nejsou jen ostudou našeho prezidenta. Václav Klaus udělal ostudu české politice.
Ač neradi, budeme si muset přiznat, že náš prezident občas v cizině škodí své zemi. Neškodil by, kdyby kritizoval chyby jednotlivých fází sjednocovacího evropského procesu, to děláme mnozí. Kdyby s chutí nezpochybňoval samotnou myšlenku integrace. Především ale Klaus svými výstřelky hází klacky pod nohy české vládě na prahu našeho předsednictví EU, které tím zpochybňuje. A to je trestuhodné.
Declan Ganley není žádný disident, kterého by český prezident musel po mitterandovsku podpořit při státní návštěvě. V demokratické zemi disidentů netřeba. A plete se i ten Ir, když věří, že Klaus je bývalý český disident jako Havel. To nemůže mít z vlastní hlavy. Jestli Klaus touží po disidentském osudu, tak svou šanci před rokem 1989 zmeškal.
Kdybych pro Klausovu irskou návštěvu hledal fotbalové podobenství, asi bych skončil u příkladu sparťanského Řepky. Prezidentův dublinský faul byl totiž taky na červenou kartu.
Právo, 13.11.2008
