Pohled na pana prezidenta, s námahou kráčejícího s pomocí hole a občas i podpíraného doprovodem, je tísnivý, vzbuzuje soucit. Uveřejněná zpráva o jeho zdravotním stavu potvrzuje, že se při chůzi musí přemáhat. Sledování jeho chování v Týdnu s prezidentem je naproti tomu uklidňující: hlava je v pořádku. Vzkaz divákům, že kvůli bolavým nohám se neresignuje, takže zprávy o tom, že v projevu dne 28. října oznámí resignaci, jsou nesmyslné, svědčí o prezidentově nezlomné vůli překonat bolesti a dostát všem ceremoniálním povinnostem.

Ceremonie státního svátku 28. října jsou pro prezidenta fyzicky velmi namáhavé: musí chodit a stát po poměrně dlouhou dobu. Nechat jej absolvovat všechny obřady při jeho zdravotním stavu je mučením. Chápu, že je hrdý a chce dokázat národu, že navzdory zdravotním potížím je schopen dostát všem svým povinnostem a jistě to nakonec zvládne. Strádání, které při tom musí přetrpět, je ale zcela zbytečné.

Velký americký prezident Franklin Delano Roosevelt byl na tom podobně jako náš pan prezident: hlava fungovala, nohy odmítaly službu. Nestyděl se vystoupit na veřejnosti na kolečkovém křesle. A přesto USA spoluvyhrály válku.

Kdyby pan prezident vjel do Vladislavského sálu na kolečkovém křesle, na důstojnosti obřadu by to nic neubralo. Stáří a nemoc nikoho o důstojnost nepřipravují a při výkonu funkce prezidenta nejsou důležité nohy, ale hlava, a ta funguje.