Ten si v klidu podnikal. Omotal si kolem prstu slovenské politiky, soudce, prokurátory, policajty a na veřejnost hlavu nevystrkoval. V pohodě kradl a kdyby věděl kdy přestat, mohl krást dodnes.

V Česku je hezkým příkladem podnikatele-nepolitika, jehož zájmy zastupuje nastrčená poltická figura, Roman Janoušek. Kdyby nepil, mohl v klidu podnikat dál (vlastně kdo ví, jestli nepodniká), a i když mu jeho politický sluha Pavel Bém „umřel“, jistě by si vypěstoval jiného. Kromě něho působí u nás řada dalších podobných mafiánů, akorát ještě neudělali velký přešlap.

V obráceném gardu máme zase plejádu politiků-nepodnikatelů, kteří berou politiku jako podnikání, tedy jako cestu jak zbohatnout. Nejhezčí příklad je David Rath (ČSSD), který to dotáhl až do kriminálu. Vzpomeňme také Pavla Drobila (ODS), ministra životního prostředí, s jeho půlmiliardovým odřadem ze stavby čistírny odpadních vod v Praze. Aleš Řebíček (ODS) se zas vyznamenal podvodnými akciemi Key Invest. Už zase politikaří – radí Filipovi z KSČM. Ne všichni šli krást, Marek Benda (ODS) si jen opatřil titul JUDr. Paroubek, Topolánek a Nečas si pořídili nové manželky.

Současný řev kolem konfliktu zájmů předsedy vlády Andreje Babiše v tomto světle není nic jiného než pomsta mafiánů člověku, který postavil systém na hlavu. Místo aby z šera kanceláře uplácel a kradl, vystoupil na veřejnost a vzal na sebe odpovědnost za stát. Vede si dobře, stát prospívá a pozice klasických politických stran, ovládaných zezadu mafiány, je horší a horší.

Je to ale i pokus vytlačit z politiky podnikatele vůbec. Podnikatelé jsou totiž lidé velmi schopní. Kdo kdy podnikal, potvrdí to. Zatímco běžný český politik hlavně přežvykuje fráze a plete intriky, podnikatel umí hospodařit, organizovat, má odvahu riskovat vlastní peníze. Orat se s ním nedá. Takové lidi mafiáni nemůžou potřebovat, a proto je mlátí konfliktem zájmů. Jak jsme viděli, konflikt zájmů má každý politik, jen se na něj pořádně podívat.