Podle mnohých komentářů poslední volby vyhrálo, nebo alespoň podstatně ovlivnilo, výrazné využití preferenčních hlasů udělovaných voliči přímo jednotlivým kandidátům. Stranickým sekretariátům se to samozřejmě nelíbí a již jsem v médiích zachytil hlášku „že by se s tím mělo něco udělat“. A je zde hned test nastávající vlády i parlamentu, jak se k této hlášce postaví. Osobně tipuji, že jsme více než dva kandidáty mohli zakroužkovat naposled, ale rád bych se mýlil.

Další volby, které velice zaměstnávají rodící se koalici, jsou volby prezidentské, konkrétně možnost volby přímé. Ty si již dlouho všichni velice přejí, bohužel se nemohou dohodnout, jak na to. Na každém systému se najde nějaká ta chyba, takže ten dokonalý musíme holt hledat dál. Pro běžný život v naší vlasti není způsob volby prezidenta až tak důležitý, přímá volba bude stát nemalé peníze, ale slib je slib. Uvidíme, jak si s ním naše nová reprezentace poradí. Berme to třeba jako test číslo dvě.

Zatím to připomíná situaci kolem poslanecké imunity a poslaneckých náhrad. Všichni uznávají jejich řekněme přemrštěnost či rovnou nemorálnost, ale jak z toho ven? Zatím každý podaný návrh byl označen jako nekoncepční a předkladatel byl prohlášen za populistu. Možná je to i pravda, možná se, alespoň někteří, pokoušeli o tak zvanou salámovou metodu, neuspěl však nikdo. Nynější „trojkoalice“ to chce vyřešit, dokonce jako jednu ze svých priorit. Že by test číslo tři?

Ale zpět k volbám. Na podzim nás čekají volby komunální. Jejich velkým nešvarem je to, že občany zvolení kandidáti se běžně vzdávají svých pozic ve prospěch méně úspěšných spolustraníků, a tak se do zastupitelstev i do vedení obcí dostávají lidé často z druhé poloviny až konce žebříčku, tedy ti, které lidi znají jen málo nebo o ně přímo nestojí. Lidi to štve a ztrácejí víru, minimálně k účelnosti těchto voleb. Tady je vhodná příležitost, jak vyjít lidem vstříc a tento nešvar zarazit. Stačila by malá novela příslušného volebního zákona, která by mohla třeba znít:

Zastupitelstvo bude sestaveno v daném počtu z těch kandidátů, kteří získali nejvíce hlasů. V případě odstoupení některého z nich, bude doplněno dalším v pořadí, bez ohledu na to, za jakou stranu či seskupení kandidoval.

Nebyl by právě toto jeden z atributů demokracie? A podle úsilí, jaké vyvinula minulá sněmovna před koncem předešlého volebního období k prosazení některých zákonů, by bylo jistě možné takovouto „maličkost“ do voleb zvládnout. Občany by jistě potěšila. Mohl by to být i test číslo čtyři.

Dalo by se pokračovat dál a dál. Ale nechtějme toho moc najednou. Vláda i parlament mají před sebou čtyři roky, a tak se můžeme těšit, že výše uvedenými testy projdou a občané je ohodnotí kladně, třeba jako částečnou protiváhu ke slibovanému utahování opasků. I tak by to bylo víc, než co se podařilo těm před nimi.