Pravice v poslanecké sněmovně nechce podpořit návrh na svolání mimořádné schůze, na níž by se hlasovalo o nedůvěře vládě. Míchá dohromady „hrušky s jablky“ a nechce dát moc prezidentovi.

Česká politika je skutečně výstřední. Když vláda evidentně nevládne a koaliční strany se přou, kdo je horší lhář a podvodník, je legitimním právem každé opozice vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Ať poslanci vládních stran ukáží, jestli spolu ještě chtějí dál vládnout, třeba už jen pár posledních měsíců.

Návrh opoziční KSČM je proto principiálně naprosto v pořádku. ODS a TOP 09 jako opoziční strany ale vnášejí do více méně jasné otázky, zda jsou nebo nejsou proti vládě, další kalkul. Nechtějí dát „moc do rukou prezidenta“, aby v případě pádu vlády nemohl prezident Miloš Zeman jmenovat vládu svých kamarádů, jako to udělal po demisi Petra Nečase v roce 2013. A i kdyby to Zeman udělal, co by se stalo? Strany současné vládní koalice by musely opustit ministerská křesla.

Přitom existuje možnost, o které se nemluví. Je možné ukončit trápení této poslanecké sněmovny a dobrovolně se rozpustit. Argument, že by volby mohly být v létě, kdy jsou lidé na dovolené, je quasi argumentem. Stále je přitom ale možné celou proceduru zkrátit tak, aby předčasné volby (hodny toho slova) mohly být koncem června. On by se i Zeman trochu „bičnul“.

Vymlouvat se na Zemana a podržet neschopného Sobotku v úřadě jenom proto, že jde po Babišovi a hodí se to, je nelogické a velmi chybné. Vůbec mi přijde pro TOP 09 velmi kontraproduktivní snaha zejména Miroslava Kalouska „radit“ Sobotkovi, co má dělat. On tím sice Sobotku potápí, ale sobě nepomáhá.

Měli by si dámy a páni z české pravice přečíst, co si o jejich mlžení myslí čtenáři. Jejich postoj k „překvapivé“ podpoře Sobotkova kabinetu tím, že nepodpoří svolání mimořádné schůze k vyslovení nedůvěry vládě, by si „za klobouk či klobouček“ nikdo z nich nedal. Ono je někdy lépe mlčet a jednat, než mluvit a vysvětlovat.