Představme si, jak Václav Klaus po vypršení prezidentského mandátu dělá poradce budoucímu hradnímu kancléři. Nebo jak ředitel, který přivedl firmu "zu grunt", bez mrknutí oka odejde radit svým někdejším zástupcům. Každé přirovnání samozřejmě kulhá. Když se Josef Dobeš rozhodl nastoupit jako poradce svého dosavadního náměstka Ladislava Němce, který teď dočasně celý resort řídí, musel tušit, že po jmenování příštího ministra se dost možná vymění i náměstci a bude "po ptákách" definitivně. Do té doby ale bude radit, až se z něj bude kouřit. Kdybychom se zeptali proč, stoprocentně by zazněla osvědčená odpověď, že v zájmu zachování kontinuity. Vždyť stěžejní Dobešovy zásluhy - jako chaos v základním i středním školství, žonglování se státními maturitami, omezování akademických svobod na vysokých školách nebo čerpání evropských peněz na vzdělání – by neměly být zapomenuty.

Ještě pikantnější je však čistě personální rozměr Dobešova bumerangového návratu. Sám proslul coby člověk, jenž si neumí vybírat své spolupracovníky. Jako svatí na orloji se mu střídali náměstci, správci evropských fondů, tiskoví mluvčí a šéfové kabinetu. S náměstkem Němcem jej, jak přiznal, pojí minulost spolužáků z průmyslovky. Dřívější Dobešova laskavost je tak nyní opětována. Ne snad že by byl podobný "jánabráchismus" v české státní správě něčím novým. Ovšem za současné vlády a zejména se stranou Věci veřejné nabral zásadního rozmachu. Tuzemští politici jsou ale lehce omyvatelní, nadto v myšlenkách stále někde jinde. A po aplikování zákona o státních úřednících se už zde volá léta - a marně.

Můžeme se tudíž těšit, jak čerstvý poradce přes školství Josef Dobeš bude v rozhlase či televizi vysvětlovat záměry momentálního vedení resortu. Přinejmenším učitelé a studenti mu budou viset na rtech. Občas beztak utrousí i jadrnou poznámku. Třeba se přidá i ministr financí Kalousek, který pro šťavnatá slova nechodí v případě členů Věcí veřejných daleko. Ale pak se zase všechno usadí a jeden skandálek bude překrytý druhým. A tak to půjde tak dlouho, dokud tuto zemi nevytunelují kmotrovské party na straně jedné a spravedlivým hněvem nepřevrátí naruby lidé v ulicích na straně druhé. On totiž Josef Dobeš není motorem či hlavním aktérem celého příběhu. Se svým povedeným osudem je pouhou rekvizitou - a důkazem, v jakých začarovaných kruzích se pohybujeme.

Psáno pro ČRo1