GLOSA: Charakter, Made in Mirek
Tak já už nevím. Dokázal bych ještě pochopit, že se Valachova bodrost odrazí v jeho soukromé, na kameru natáčené, úvaze o slabinách charakteru ministra dopravy či premiéra. Rada č.1 pro všechny příští politiky: kde je kamera, není soukromí. Anebo obráceně – kde je soukromí, nebývá kamera.
Co ale pochopit nedokážu, je styl Topolánkovy omluvy. To, že mu ji psal někdo jiný, mě nepřekvapuje; je naopak správné, když si na práci, kterou sami neumíme, najímáme profesionály. Nad vysvětlením celé události už mi ale mozek přestává pracovat. Pan Topolánek v omluvě tvrdí, že jeho slova byla hrubě vytržena z kontextu a následnou manipulací s nimi bylo dosaženo výsledné podoby záznamu.
Koukám na to: Mirek stojí ve futrech a s výrazem pána, který právě dojedl i tu poslední špetku moudrosti světa, chrlí své perly. Srozumitelně, zřetelně, bez podezřelých střihů… jeho hlas je autentický, jeho slova také. Očividně ví o tom, že je natáčen, ale působí dojmem, jako by s ním ten rozhovor dělal jeho synovec nebo někdo jiný z rodiny, před kým nemá důvod si na něco hrát. A tak si nehraje. Je sám za sebe. Uvolněný, přirozený, pravdivý. Na rozdíl od jeho omluvy.
Paroubek má svého Tvrdíka, Topolánek Íčko. Dovedu si představit, že celá kauza je záměrně vytvořená, že Íčka, strůjce předvolební kampaně ODS, napadlo, jak získat na svou stranu voliče se základním či žádným vzděláním, jak oslovit pudy, které spolehlivě naženou nenávistné omezence k volbám: odplivnout si před Židem, homosexuálem a levicovým voličem by mělo stačit. Vzít ta slova zpět nic nestojí, jak vidíme… a na tom, že byla vyřčena, se omluvou také nic nezmění. Stejně jako se nic nedá změnit na tom, že to, za co se Mirek omlouvá (a co zpochybňuje), skutečně řekl. Jsou to jeho slova, jeho myšlenky, jeho blbost. Na rozdíl od následné omluvy.
Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
