Prezident Zeman bude bojovat o druhý mandát

Miloš Zeman vykonává úřad prezidenta rád. Je to jeden z důvodů, proč se rozhodl kandidovat podruhé, a je to důvod dobrý. Leč v kampani se bude – jako vše – interpretovat dvojím způsobem. Zemanovi odpůrci ho mohou vykládat jako nabubřelost. Zemanovi fanoušci naopak jako upřímnost. Vždyť i Klaus a Havel dělali prezidenty rádi, jen to neříkali tak prvoplánově.

Zeman ale včera – a o den dříve pro kruh přátel – předestřel i jiné plány. Nebude se ucházet o podporu stran. Nepovede žádnou osobní kampaň ani nevyhlásí svůj program. Uplatní i své oblíbené téma hrdinství: považoval by za zbabělé, kdyby opustil lidi, kteří ho podporují. Na tom něco je. I na tom, že nebude útočit na protikandidáty. I na tom, že se nezúčastní televizních a rozhlasových debat. Jenže tady už se rýsují různá ale. Není to trochu zbabělé? A hlavně. Jeho výjezdy do krajů a besedy s občany patří k výkonu úřadu, ne do osobní kampaně. Kde je však hranice mezi tím? To je jen na voličích.

Prezident Zeman chce zanechat ve společnosti stopu: „Přál bych si, abychom dalších pět let vyhráli v čele svobodných lidí s vlastním rozumem... Nepřál bych si, abychom byli poraženi těmi, kdo nedokážou říci svůj vlastní názor a zahalují se do politické korektnosti, která neznamená nic jiného než fráze,“ řekl ve čtvrtek. Jako by zazněl Donald Trump. Zeman přitom nenadužívá slovo „my“. Nemluví za společnost, ale skrz „já“ spíše sám za sebe. Ale cosi tu společné je.

Jistě, Zeman je na rozdíl od Trumpa zkušený politik. Přesto si pěstuje obrázek bojovníka proti establishmentu. Kašle na peníze i vlastní zevnějšek, leč tak jako Trump pohrdá médii. Ne tolik jako americký prezident, jenž na tiskovku nepustil reportéry CNN či New York Times. Ale kdo viděl ve čtvrtek večer televizní přenos z Hradu, byl překvapen jeho téměř samizdatovým charakterem – byl snímán z mobilního telefonu.

Tato sázka může i nemusí vyjít. Trumpovi vyšla: čím víc na něj média útočí, tím víc mu u voličů posilují image věčně okopávaného muže. Ale Zeman se na to, že v osobní kampani se nejlíp komunikuje přes Twitter, spolehnout nemůže. Jednak proto, že by to působilo divně od milovníka teletextu. A pak je otázka, jak velká část jeho voličů vůbec ví, co je to Twitter. Ale v tom, že umanuté útoky médií na jeho osobu mu u voličů zvyšují skóre, má Zeman do značné míry pravdu. Je to skutečně téma pro sebereflexi novin i televize.

LN, 11.3.2017