6.7.2020 | Den upálení mistra Jana Husa


EVROPA: Politici rozbíjejí rodiny

28.5.2020

Přeshraniční cestování - 48 hodin v chaosu současnosti

Jsou důležitější medicínská opatření, nebo rodina? V neděli 8. března se na Mezinárodní den žen tisíce smíšených rodin vidělo naposledy. Už je to dvanáctý týden. Téměř tři měsíce.

Politici kvůli koronavirové karanténě zrušili Schengen a uzavřeli národní hranice jednotlivých států. Přitom si nevšimli, že původní národní hranice už několik desítek let v podstatě neexistují. V případě České a Slovenské republiky jde dokonce o celou řadu desítek let. Lidé bez ohledu na původní státní hranice žili spolu jako jedna rodina. Desetitisíce, možná statisíce smíšených rodin, manželství, partnerů, dětí, babiček a dědečků, příbuzenstva a přátel na české, slovenské, polské, maďarské, německé nebo rakouské straně. Středoevropský prostor. Lidé v něm každý den přes hranice jezdí do škol, za prací, službami, k lékaři. Na obou stranách mají majetky, domy, pole, zahrady, starají se o zvířata. V jednom státě pracují, ve druhém žijí. Politici však v pracovním týdnu po Dni žen uzavřeli hranice, smíšené rodiny se od té doby neviděly. Perspektiva do budoucna nejasná.

Jako podmínku k řešení přeshraničního styku s rodinou nebo možnost chodit do práce nám naši politici nabídli dvoutýdenní karanténu. Nebo koronavirový test. Zdraví lidé si ho museli pořídit za 2 500 až 3 000 korun, kvůli regulaci ceny v současnosti stojí přibližně do 1 800 korun. Nemocnice se vzápětí ozvaly, že jim tato regulace nezaplatí testovací náklady, a tak snad dnes příslušnou vyhláškou dostávají od státu kompenzaci. Zdraví lidé, kteří test ze své vůle vůbec nepotřebují, si ho však musejí hradit sami. V době, kdy mnozí mají hluboko do kapsy. I celé rodiny. Test, který sám o sobě nedokazuje nic jiného, než že ve chvíli, kdy jste se otestovali, jste byli zdraví. Mezitím jste se mohli nakazit od nemocných v testovacím stanu nebo při cestě domů, v MHD, obchodě, na ulici… Na Slovensku vám ani test nepomohl, museli jste při překročení hranic automaticky do státní karantény. Na dva týdny do státního zařízení, školy či internátu. I s nemocnými. Na vlastní náklady. Ať tak či onak, karanténa domácí nebo státní, stejně jste v práci nebo s rodinou nebyli. Pomíjím, že se při tom zcela vytratilo lékařské tajemství a o svém zdraví se už třetí měsíc musíme svěřovat zcela cizím lidem.

Nyní ve 12. týdnu odloučení se rýsují lepší časy. Už nebudeme muset platit za test nebo žít v karanténní izolaci jen proto, že chceme být s rodinou. Tedy alespoň na české a slovenské straně se můžeme bez testů a karantény vidět na 48 hodin. Anebo na pár okamžiků? Například pokud jede žena ze Slovenska z Popradu za svým mužem do Prahy, cesta autem (vlaky nejezdí) ze slovenských hranic do Prahy může trvat přibližně 4 až 5 hodin, kolona na dálnici D1 to může prodloužit o 1 či 2 hodiny, cesta zpátky rovněž 4 až 5 hodin plus kolony, k tomu fronta na ucpaných hranicích bývá i 7 hodin. To je celkem možná 15 či 20 hodin cesty, přičemž mám na mysli hranice ze směru z Bratislavy, pokud by šlo o přechod u Mostů u Jablunkova ze směru ze Žiliny, to jsou celkem další 4 hodiny cestování. A to nepočítám cestu z Popradu tam a zpět na slovenské hranice, což je celkem dalších 10 hodin.

Zkrátka půl dne až jeden den, někdy i více člověk stráví na cestě. Dorazíte za manželem, rodinou. Po vyčerpávající cestě a před dlouhou cestou nazpátek se musíte vyspat. Navíc těžko si představit, co se bude dít, když se nyní dají najednou do pohybu desetitisíce izolovaných rodinných příslušníků přes hranice tam a zpět. Ony se asi ale hned tak do pohybu nedají. Nikdo totiž neví, jak dlouho trvá cesta tam a zpátky a co se dá za 48 hodin stihnout. Je třeba cestu plánovat s časovou rezervou, z času návštěvy manželů, rodin mnoho hodin nezbývá. Jde samozřejmě jen o výše uvedený příklad Prahy a Popradu. Cesty mohou být reálně kratší nebo delší, více nebo méně vzdálená místa našich domovů, méně nebo více hodin na cestách, v kolonách na dálnicích a na hranicích. Cestování to je ale v každém případě pro pevné nervy. I pobyt, myšlenky na návrat, jak to dopadne. Pokud to nestihnete do 48 hodin, jdete opět na test nebo do karantény.

Toto opatření však už neplatí pro česko-německé a rakouské rodiny, ti stále musejí mít test nebo karanténu. Česko-polské rodiny jsou na tom ještě hůř, v nedohlednu, momentálně žijí v největší nejistotě. Otevření hranic s Polskem prý není na stole, což z úst politika není příliš soustrastné vyjádření. Už padlo ale i horší, například že lidé za hranicemi jsou jen vyjící psi, kterých si nemáme všímat.

Kdy život v rodinách přestane být návštěvou? Omezenou na 48 hodin nebo jinak? A bude se tato situace na podzim či na jaře, až přijde další epidemie, opakovat? Budeme zase namísto svého manželského, partnerského a rodinného kontaktu, fyzické blízkosti nejbližších moci sdílet jen štěstí druhých, například o Velikonocích v televizi sledovat premiéra, jak usměvavý od ucha k uchu honí po zahradě s velkým karabáčem svou manželku? To už nám asi stačit nebude.

Petr Bohuš


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.