Prohlášení Andreje Babiše, že v Bruseli nechce nic bourat, ale vybojovat pro nás co nejvíce a nejlépe, je přesně to, čeho jsem se obával a z čeho máme mít strach. Ocas stažen už předem, aby druzí viděli, že pes, který nejprve štěká, fakt nekouše. Ostatně naše Sněmovna mu to potvrdila. Vedle SPD se pochlapila i ODS, všechna čest. Z Petra Fialy konečně vypadlo něco rozumného.

Abych se zase úplně netetelil, nejsem zděšen jako bývá periodicky Miroslava Němcová, očekával jsem to, jen jsa věren své teorii tzv. kolaterálních benefitů tak trochu vypatlaně doufám, že vedle přihrnutí prachů z fondu a unijního rozpočtu do dotací může premiér vyjednat to nejdůležitější. Že žádná společná azylová politika a jednotné danění v EU nebude. Prostě že špatné politické skutky jsou občas nečekaně doprovázeny příjemnými benefity. Bývá to tak, ale jestli to bude i teď, když čtu odporná slova německého ministra zahraničního vměšování, je hodně ve hvězdách.

Co tam náš pejsek s německou kočičkou Andělou a s tou bandou evropských prospěchářů vyjednají, to se musíme nechat překvapit. Čuji ale, že to nebude žádná michelinská paráda, ani babiččina dobrůtka, ale nějaký typicky nechutný evrounijní blaf. Něco jako remo plátek kdysi dávno. Nikdy nesmíme zapomínat, že EU řídí politický odpad z celé Evropy, kterého se v členských státech potřebovali zbavit. Jen se na ty týpky tam podívejte. A podle toho to také vypadá, i když tomu třeba Karel Hvížďala nebo Jiří Pehe ne a ne uvěřit. O Lídě Rakušanové nemluvě, ta je do nich všech zamilovaná. Na rozdíl od nich já se tetelím odporem, protože holt už to tak mám. Nezapomínám totiž na jediné, o co v Bruseli jde: hlavně prachy, za každou cenu a hlavně držet hubu a krok. Vždyť je to také jediný pravý étos tohoto nadnárodního shluku pod taktovkou permanentně poněkud zmatené Uršuly.

A tak čekám, z čeho se tentokrát osypu. Bože, jak já nemám rád demonstrace a teď nevím, jestli nakonec na nějakou tu barikádu nebudu muset jít...