S velkou pravděpodobností se zelení nepřehoupnou přes pětiprocentní hranici. Zatím tráví zbytkový čas taškařicemi typu Liška versus Kuchtová. Je to víc než chyba. Kauza ochrany životního prostředí a prosazování projektů zaměřených na zlepšení kvality života potřebuje zastánce jak v zákonodárných sborech, tak v exekutivě.

Pravda, ekologii má dnes každá seriózní strana v programu. Nedělejme si však iluze o tom, s jakým nasazením a zájmem ji budou prosazovat. Potíž je v tom, že zelení a celé to pestré společenství, které se ohání pojmem „ekologie“, se výrazně profiluje především tam, kde je třeba něco zakázat a zrušit, kde je třeba někoho honit, kárat a pokutovat, kdy je zábavné někoho skandalizovat osobně, kdežto v prosazování konkrétních pozitivních činů jsou aktivní málo, pokud vůbec.

Zelení podporují veřejnou dopravu, a to je dobře. Za posledních dvacet let se zlepšila. Zlepšila se především autobusová doprava. Tam se podařilo státní monopol brzy zlomit, a tak se stalo, že žluté silniční koráby Student Agency se staly viditelným symbolem popřevratového podnikatelského úspěchu.

Zato příšerný socialistický moloch Českých drah je mimo jakoukoli pochybu úspěšný jen v jedné disciplíně: jak se bránit konkurenci, jak zachovat vše při starém, jak mrhat penězi a jak odrazovat zákazníky. Proč toto není politická kauza? Zcela nedávno skončila kauza Jizerskohorské železnice. Liberecký kraj vypsal tendr na provozování této trati. Student Agency a firma Keolis se snažily v tendru uspět, avšak nakonec to dopadlo stejně jako v roce 2006, kdy musela Student Agency odstoupit z výběrového řízení na provoz rychlíků PlzeňMost. ČD nabídly dumpingovou cenu. Mohou si to dovolit, protože stát jim zamázne jakoukoli ztrátu. Společnost RegioJet majitele Student Agency Radima Jančury předala včera ministerstvu dopravy návrh nabídky na provozování patnácti linek dálkových spojů. Jde zhruba o polovinu celkového počtu provozu rychlíků. Toto už není žádná žabomyší válka o lokální dopravu mimo dohled z pražského politického akvária. To je projekt závažným způsobem vstupující do celostátního dopravního systému. Bude zajímat naši politickou scénu?

Konkurence je i v zájmu ČD Jsou dva okruhy otázek. Jeden z nich je rázu hypotetického, druhý předvídacího. Nuže, předvídejme. Na základě zkušeností z minulosti nikoho zajímat nebude a České dráhy si prosadí svoji, kombinací politického a hospodářského nátlaku dosáhnou dalšího udržení současného stavu, kdy jejich billboardy sice hlásají, že auta stojí, kdežto železnice jede, avšak skutečnost je opačná.

Je to velká chyba, že to tak dopadne, protože konkurence je i v zájmu Českých drah jako takových. V této republice skoro všechno, co funguje, je soukromé, kdežto skoro všechno, co nefunguje, je státní. Do této druhé kategorie bohužel spadají České dráhy a je víc než žádoucí, aby tomu tak nebylo. Soukromý impulz by tomu napomohl.

Obávám se však, že to je právě ten důvod, proč zelení jmenovitě a obecně ekologisté všech odstínů zeleni podporují rozvoj železnice jen slušně řečeno verbálně. Rádi se uvazují za nosy ke kdečemu, uniklo mi však, že by se přivazovali ke klice dveří kanceláře generálního ředitele ČD Žaludy. Že by proti Českým drahám podpořili soukromý podnik? To by jejich zelené srdce nepřežilo. Nahlas to neřeknou, ovšem z jejich skutků je ten postoj jasný: vše soukromé je podezřelé, ba zavrženíhodné, je třeba ovlivňovat stát a jednat jeho prostřednictvím. Když projekt, tak pokud možno nějaký fantasmagorický, ze státní kasy financovaný a úředníky (ne) kontrolovaný. Ani nápad, že by soukromý subjekt podnikl něco veřejně prospěšného, přírodě prospívajícího, a ještě aby na tom vydělal!

Celou tuhle úvahu berte jako povzdech člověka, který by moc rád jezdil vlakem, jenže potřebuje jistotu, že se z místa A dostane na místo B včas a spolehlivě. Soukromým vlakům bych byl schopen věřit, jakkoli znám problémy se soukromými autobusy. Přes všechny problémy ale tlak soukromé konkurence nakonec vždycky prospěl i státem ovládanému podniku, jen se podívejte, co se stalo s telekomunikacemi za posledních deset let. Vzhledem k rozsahu podniku a finančnímu objemu jeho činnosti je to kauza především politická, a kdyby se jí Strana zelených ujala hned po vstupu do parlamentu, nemusela by možná dopadnout tak, jak dopadá dnes a dopadne na podzim. K naší škodě.

LN, 16.6.2009