DEMONSTRACE: Make Czechia Great Again
Desítky tisíc lidí protestovaly ve středu proti vysokým cenám energií, proti vládě a proti pomoci Ukrajině. Organizátoři demonstrace načrtli plán nazvaný „Česká republika na 1. místě“, který prý čítá deset požadavků, mezi nimiž je zajištění plynu za nízké ceny z Ruské federace, vojenská neutralita a ukončení údajného ředění národa Ukrajinci. Zbývajících sedm bodů se mi najít nepodařilo, ale vím, že organizátoři žádali demisi vlády a vystoupení Česka z NATO, EU, OSN a WHO.
Souzeno podle vyjádření účastníků, většina demonstrantů se shodla s organizátory a řečníky na tom, že „tato země je naše“, a dále že „Česká republika na 1. místě“. Panovala shoda, že současná vláda je špatná, ať již učiní ohledně cen energií cokoli. Ani zastropení cen nebylo oceněno, jelikož „na burze to šlo dolů a ta cena zůstává“. Pouze sblížení s Ruskem by uspokojilo. Tomu odpovídal i celkový odpor proti USA. Většina se shodla na tom, že sice nejde o Rusko, Ukrajinu nebo Ameriku, ale že v Rusku je spása a Amerika že je vinna.
Hlavními organizátory demonstrace byli podnikatelé Ladislav Vrabel a Jiří Havel, sami se označující za politicky nezařazené občany. Vrabel je skutečně dost nezakotven, protože původně kandidoval v místní politice za Stranu zelených, a dnes je odpůrcem Green Dealu (ledaže by nevěděl, že Green znamená Zelený). Havel chce podle svých slov pouze „lidi probudit a dovést je do ulic“. Vrabel se považuje za buddhistu, a i Havel tvrdí, že mu nejde o nic jiného než o soulad mezi lidmi, proto odstranění demokraticky zvolené vlády a „otočení politického směru v naší zemi o sto osmdesát stupňů“, které mají v programu, má být „dosaženo nenásilnou cestou“.
Ladislav Vrabel produkuje na YouTube didaktická videa vysvětlující například, jak USA zbohatly ožebračením všech ostatních států, včetně Česka. Za proruskou propagandu žádá finanční příspěvky řka: „I sto korun je příspěvek, kterým se můžete podílet a být součástí uskutečňování plánu Česká republika na 1. místě!“. Peníze však nevěnuje splácení svého dluhu ve výši tří milionů korun; nezaplatil ani pokuty za jízdu načerno českobudějovickou hromadnou dopravou.
Je zajímavé se podívat na další spolupracovníky Vrabela a Havla. Mezi podporovateli uvedli pořadatelé například Josefa Skálu a Jakuba Netíka. Skála byl členem KSČ od 1970 do 1990, a nyní pokračuje v KSČM. Netík je malíř pokojů zadlužený milionem korun, který se z prodejce léků proti covidu přeškolil na bojovníka za Putina; v jednom videu například lituje, že Putin neosvobodil Česko od současné vlády, a od sledujících se snaží vybírat příspěvky podobně jako Vrabel.
Výběr řečníků také dobře ukazuje charakter demonstrace. Promluvili děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, člen KSČ v letech 1985–1989; poslanec SPD Jaroslav Foldyna, kandidát KSČ v letech 1987-1989; Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM; poslanec SPD Jiří Kobza, člen KSČ v letech 1988-1989; Martin Koller, bývalý důstojník československé komunistické armády, od roku 1979 dokonce spolupracovník Vojenské kontrarozvědky, jež byla součástí StB. Koller ve svém projevu uvedl, že všichni jsou otroci Američanů, kteří „z nás dělají bílé negry“. To mně připomíná jeho nedávnou „analýzu“ situace na Ukrajině, v níž řekl, že „Želenský je jako ten lidožrout Čikatilo, který zabíjel a žral děti.“
Heslem „Česká republika na 1. místě“ napodobili organizátoři Trumpův slogan „America First“. Mnozí jejich stoupenci se prý k Trumpovi hlásí, což by Trumpa mohlo diskreditovat v očích jejich odpůrců. To by pro ruskou propagandu bylo samozřejmě vítané, jelikož Trump byl jediným současným politikem, který se dovedl postavit jak východním diktaturám, tak Green Dealu jenž je pro tyto diktatury zlatým dolem. Možná, že Vrabel a Havel nyní přetlumočí Trumpovo heslo „Make America Great Again“ na „Udělejme Česko opět velkým“.
Obava z nepříznivého hospodářského vývoje je přirozená a zlost z prudkého růstu cen je zcela pochopitelná. Šlo by pochopit demonstraci proti drahé energii a proti Green Dealu. Ale nesmíme se nechat zaslepit zlostí a sednout na špek každému demagogovi. Ano, většina pasivních účastníků prostě sedla na lep a stala se užitečnými idioty – jde o metaforu, která nechce nikoho urazit. U aktivních organizátorů samozřejmě nejde o naivitu: ti starší pokračují ve starobylé ideologii a ti mladší shánějí peníze na zaplacení svých dluhů.
Těžko se chápe demonstrant žádající užší ekonomické vztahy s agresorem, který bez jediného důvodu, a dokonce i bez jediné rozumné záminky, napadl sousední stát, nota bene s agresorem, který v letech 1945-1989 ovládal Česko. Stejně těžko se ovšem chápe novinář, který nevidí rozdíl mezi agresorem a napadeným; příkladem je kolega Vratislav Hlubuček, který v článku „Mezinárodní testosteron“ (Neviditelný pes, 29.9.) píše: „Sociopatičtí vůdci na obou stranách konfliktu nejeví snahu o jeho utlumení a hledání kompromisu.“ Možná se kolega jen vyjádřil nešikovně, ale zajímalo by mě, kdo je podle něj na straně napadené Ukrajiny tím sociopatickým vůdcem odpovídajícím Putinovi.
Středeční shromáždění na Václaváku se jednou bude řadit vedle předchozích shromáždění na Václaváku v letech 1942 a 1948, kdy šlo též o zradu své země a vzdával se hold totalitním silám. Takové demonstrace sotva učiní Česko větším. Ať je na vině Rusko nebo Green Deal, napadená Ukrajina nikomu neublížila. Nikdo není žádán, aby obdivoval menší stát, který se brání proti mnohem většímu agresorovi, ale není rozumného důvodu proti tomuto malému státu protestovat nebo ho nenávidět, ani proti němu psát.
