Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.

Pravdou je, že úroveň veřejné diskuze je žalostná už pěknou řádku let, přičemž v každém období se lidé častovali jinými urážkami. Jednu dobu frčely výrazy jako „kavárníci“ a „sluníčkáři“, po nich přišly „koblihy“, „lůza“ a „lepšolidé“ a dnes je tím nejfrekventovanějším „dezolát“. Původně se tímto termínem označoval člověk všeobecně zanedbaný, špinavý a často i zapáchající. Pak se však tak začalo říkat lidem, kteří se scházeli na protivládních demonstracích svolávaných stranou PRO pana Rajchla, aby se postupně zobecnil i na další odpůrce vlády Petra Fialy, případně na kritiky EU. Často se ke slovu „dezolát“ přidává i adjektivum „proruský“. Dělají to lidé, kteří nejsou schopni jiného než černobílého vidění světa, a tak se uchylují ke zjednodušujícím zkratkám typu: „kritizuješ EU, tak fandíš Putinovi“.

Používání těchto a podobných výrazů vylučuje pochopitelně jakoukoliv diskuzi. Těžko totiž lze něco řešit s člověkem, který vás onálepkuje jako „dezoláta“ či „lepšočlověka“. I když takovým lidem stejně o žádnou výměnu názorů nejde. Jejich jediným cílem je druhého urazit a ponížit. Takže když někdo počastuje svého oponenta nebo dokonce celou skupinu oponentů podobnými výrazy, je jediná rozumná reakce poklepat si na čelo. Navíc tím ten člověk říká především něco sám o sobě. A není to nic moc lichotivého...

Jenomže urážlivé a hanlivé výrazy nepoletují prostorem jenom v rámci přestřelek mezi „prostým lidem“. Oni po nich totiž neváhají sáhnout ani lidé, kteří jsou veřejně činní. Čímž ovšem jejich používání do značné míry legitimizují a mají tak velký díl odpovědnosti za ostudnou úroveň veřejné diskuze u nás. Ještě horší však je, když se k nim uchylují politici. Obvykle proto, aby nasbírali body u svých příznivců. Zřejmě o části z nich nemají valné mínění, když se jim podbízejí takto laciným způsobem.

Ještě méně akceptovatelné však je, pokud se k podobnému hanlivému nálepkování uchylují politici v nějaké vrcholné exekutivní funkci. Zapomínají totiž na to, že nezastupují jen své voliče, díky jejíchž hlasům ve svém křesle sedí, ale i ty, co je nevolili. A když někdo někoho zastupuje, tak ho zkrátka nemá co urážet. Za hranicí dobrého vkusu i přijatelnosti tak bylo, když Miloš Zeman coby prezident svého času s oblibou nálepkoval svoje odpůrce jako „lepšolidi“ (zde), stejně jako když současná ministryně obrany paní Jana Černochová počastovala účastníky protivládní demonstrace slovem „dezoláti“ (zde).

Jenomže existují i horší případy – když začne občany nálepkovat podobnými výrazy nějaký vysoký představitel orgánu státu. Tedy někdo, kdo by měl být z titulu své funkce absolutně nezávislý a nestranný. Na tuto zásadu však evidentně zapomněl šéf BIS Michal Koudelka, který na konferenci „Připraveni k boji? Jak vědci přispívají ke společenské odolnosti vůči hybridním hrozbám“ (zde) hovořil mimo jiné o „...dosahu antisystémové dezolátní scény...“. To nemohl použít nějaký jiný výraz než ten, který zevšeobecněl jako označení pro více či méně hlasité odpůrce vlády Petra Fialy? Do kontextu jeho řeči by totiž úplně stejně zapadlo třeba „...prorusky orientované scény...“. Dle mého soudu však použitím výrazu „dezolátní“ nechtěl pan Koudelka tentokrát část našich občanů urazit, ale vzkázat těm, kdo nesouhlasí s kroky vlády Petra Fialy nebo kritizují EU, aby se měli před BIS na pozoru.

Nebo se možná jen vyjádřil neobratně a nešťastně. Ale ono je vlastně jedno, proč to udělal. Buď dal použitím pojmu „dezolátní“ najevo, že rozhodně není nestranný a nezaujatý, nebo si jen zkrátka nevidí do úst. Obojí ho však pro výkon šéfa BIS diskvalifikuje a podle mne by se tedy měl poroučet. Ukazuje se tak, že když ho za svého prezidentování odmítal Miloš Zeman povýšit do hodnosti generála, tak nešlo o pouhý rozmar, ale měl ho dobře přečteného.

Pan Koudelka totiž evidentně není člověk na svém místě...