Blíží se nejen Svátek práce. Také 20. výročí vstupu České republiky do Evropské unie, které připadá na 1. května. Český statistický úřad (ČSÚ) k tomuto výročí připravil a na tiskové konferenci představil několik zajímavých statistik.

Vstup do EU přinesl především to, co jsme si od toho slibovali: volný pohyb zboží, osob a kapitálu. Mezi lety 2004 a 2006 byla zahraniční poptávka po českém zboží hlavním motorem růstu hrubého domácího produktu (HDP), jenž vrcholil v roce 2006 přírůstkem o více než 6 procent. Nikdy poté už nebyl vyšší. V roce 2007 se hlavním tvůrcem hospodářského růstu staly investice, a to mj. díky evropským dotačním fondům. V roce 2008 nastalo výrazné zpomalení růstu HDP a v roce následujícím hluboký propad, způsobení globální finanční krizí. Po krátkém vzepětí v letech 2010 a 2011, opět taženém zahraniční poptávkou, nastal další pokles tuzemské ekonomiky. Z toho jsme se mátořili do roku 2019, kdy na celý svět udeřil covid-19. České hospodářství se z něj nevzpamatovalo dodnes.

„Vstupem do Evropské unie pro Česko započala fáze silného hospodářského růstu taženého exportními odvětvími. Zahraniční poptávka je přitom klíčovým hybatelem růstu doteď. Do zemí Evropské unie míří dlouhodobě 80 procent českého zboží, což je jeden z nejvyšších podílů v EU vůbec,“ řekl Marek Rojíček, předseda ČSÚ. „Propojení se zahraničím bylo umocněno i významným přílivem přímých zahraničních investic.“

Investice směřovaly ve značné míře do infrastruktury, tj. výstavby dálnic a zrychlování železnic, což bylo dáno dotačními tituly evropských fondů. To ale mělo za následek, že ČR jako země ve strategické poloze ve středu Evropy a s nízkými náklady rozvíjela odvětví s nízkou přidanou hodnotou. Ta se v oboru doprava a skladování zvýšila mezi roky 2004 a 2022 jen nepatrně, v ubytování, stravování a pohostinství setrvale klesá. Výraznější nárůst je patrný v informační a komunikační činnosti, v peněžnictví a pojišťovnictví a v činnosti v oblasti nemovitostí. V průmyslu se růst přidané hodnoty od roku 2004 do roku 2019 dostal na kumulovaných 180 procent, ale v roce 2019 se dostal do záporných hodnot a nyní prakticky stagnuje.

Podle Marka Rojíčka je ziskovost firem celkově nadprůměrná ve srovnání s EU, ještě o něco vyšší míru ziskovosti vykazují podniky se zahraniční majetkovou účastí. Na druhé straně ale míra rozdělení přidané hodnoty do mezd a platů zaměstnanců patří k nejnižším v EU. Česko se tak dostalo do pasti středněpříjmových zemí. Rádi bychom bohatli, ale naše okolí, naši investiční a obchodní partneři, nám to nedovolí. Pro ně je výhodné, když zůstaneme zemí nízkonákladovou. Dnes už prakticky jediným způsobem, jak tento stav udržet, je šetření na pracovních silách.

Statisticky vzato: při vstupu do EU se pracovní náklady v ČR pohybovaly na třetině průměru Unie. Produktivita práce mezi roky 2004 a 2023 vzrostla o více než třetinu, což je dvojnásobek ve srovnání s EU. Pracovní náklady ovšem vzrostly jen na 60 % průměru EU.

Naproti tomu cenový růst byl v posledních dekádách nadprůměrný a v roce 2022 cenová úroveň dosáhla téměř 80 % průměru EU, vypočítává ČSÚ. Ceny rychleji u nás než v Unii rostly ve všech sledovaných oborech, kromě odívání a obuvi a dopravy. Dvojnásobným tempem než v EU stoupaly ceny bydlení a energie. Nejrychlejší tempo cenového růstu připadá na posledních 5 let.

Je to logické, protože dodavatelé se pohybují na mezinárodním trhu, takže dodávají za mezinárodní ceny, včetně potravin, pohonných hmot a v posledku také elektřiny. Dalším tvůrcem inflace je stát, který stanovuje daňové sazby na evropskou úroveň, aniž by sledoval úroveň příjmů domácností.

Česká ekonomika vstupem do EU získala svou současnou podobu, především mimořádné silné zastoupení průmyslu. Tomu při plnohodnotném vstupu Česka na společný evropský trh napomohla i historicky vybudovaná široká výrobní základna, kvalifikovaná pracovní síla a výhodná geografická poloha. „Význam průmyslu pro českou ekonomiku je v evropské kontextu mimořádný, což dokládá české prvenství v zaměstnanosti v průmyslu i nadprůměrný podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě,“ řekl Marek Rojíček.

Co z toho vyplývá pro budoucnost, to nám ČSÚ neřekne, protože ani nesmí. Ale současnost je taková, že EU se s růstem HDP potácí kolem nuly, Česko se svou mírou zapojenosti do evropské ekonomiky na tom letos nebude lépe. Hrubá přidaná hodnota, která je klíčovým ukazatelem životní úrovně, bude růst jen velmi obtížně. V současné době více než 70 % volných pracovních míst je pro minimálně vzdělané nebo negramotné uchazeče. Z toho velká přidaná hodnota rozhodně nekouká.

Naše silná průmyslová základna se stává zátěží také z důvodu unijních pravidel a pokut za poškozování klimatu. Česká republika tedy navzdory snahám zahraničních investorů a obchodních partnerů přestane být nízkonákladovou destinací, ať už se to stane snahou odborů, nebo státu, který zvyšuje daně a komplikuje zaměstnávání a samozaměstnávání občanů. Svůj podíl na nevábných výhledech má také sama Evropská unie, která zesiluje míru přerozdělování a regulací, čímž vyhání průmysl z Evropy, a dříve či později dojde také na Českou republiku.

Patrné jsou ale také pozitivní trendy. Podíl investic na HDP v ČR patří dlouhodobě k nejvyšším v EU. Po stavbách a budovách jsou nejvyšší investice do strojů a zařízení a setrvale rostou investice do produktů duševního vlastnictví. Rostou celkové výdaje na vědu, výzkum a vzdělání, i když více v penězích než v poměru k HDP. V neposlední řadě od roku 2011 máme aktivní bilanci v remitenci, tedy v příjmech, které plynou od zaměstnanců z ČR do zahraničí, resp. ze zahraničí k nám (je to složka hrubého národního důchodu – HNP).

Na další hodnocení si ale počkejme příštích dvacet let.

Poskytl server Svět hospodářství