Netuším,jak vzniklo slovo "brigáda". Znamenalo práci zadarmo, zaměřenou na veřejný prospěch. Nejsem si jist, zdali dnes něco podobného existuje, asi ne.
Přitom je i dnes spousta lidí, kteří pracují bez nároku na odměnu na něčem, co přináší obecný prospěch. Zato tehdy, v padesátých létech, režim podněcoval "brigádnickou činnost". V Praze, možná i v jiných městech, to nevím, byla "akce Z". To "zet" znamenalo "zvelebování". Lidi opravdu chodili - například u nás na Žižkově v Rajské zahradě - a pracovali ve volném čase a sázeli stromky a upravovali terén.
Když se o tom vypráví po padesáti letech, řeknete si možná, že to byla hezká, rozumná věc: zatáhnout lidi do obecně prospěšné činnosti. Jenže ty brigády měly několik charakteristických rysů, bez ohledu na to, čeho se týkaly.
Především to byl amatérismus. Z povahy věci samé se práce účastnili ne-odborníci. Zasadit stromek, to je práce pro zahradníka, stejně jako zřídit trávník. Jakmile na takovou činnost vypustíte tlupu amatérů, vzejde třetina stromků a ostatní uschnou.
Neefektivita a mrhání prostředky, to byla společná vlastnost většiny takových brigád. Velmi často se stávalo, že jste se coby brigádníci lopotili na nějakém úkolu a pak přijel bagr a zarovnal vše do roviny: bagr měl pravdu!
Navíc byly ty brigády povinné - nepovinné. Já jsem po uši spadl do chmelových brigád. Otevírá se mi dodnes kudla v kapse, když si na to vzpomenu. Všechny ty nehoráznosti a nechutnosti, které dnes vyvádějí prostřednictvím lidové strany naši farmáři, to není nic proti tomu, co bylo tenkrát. Farmy ve chmelových oblastech si prostě objednaly nucenou práci školních dětí, velmi často pod patnáct let, takže šlo o dětskou práci, a bez ohledu na základní hygienické normy a bez ohledu na osmihodinovou pracovní dobu z nich ždímaly za směšnou odměnu dřinu na chmelových plantážích. Dodnes se díváme na hezký film "Starci na chmelu". Dobře si vzpomínám na hněv, jaký jsme zakoušeli my, co jsme "chmel" skutečně prožili, když jsme se na ten film dívali. A dnes, po tolika letech, velmi nevrle projíždím (občas) Chrášťanami a Kneževsí, kde jsem rvával doby nedobrovolný mukl chmelové šišky od pěti od rána do šesti večer, zatímco páni jezedáci jezdili na dovolené.