Pozná se to podle toho, zdali si pes lehne pod můj pracovní stůl, anebo zda odtáhne na pelech. Zajímavost - když jsem začal psát, Iris mi ležela u nohou, po první větě se zvedla a odešla na pelech. Má to něco společného s telepatií? Přísně vzato, pes má mít svůj definovaný pelech a na něm se povalovat - a nikde jinde. Tohle je v kynologických knížkách psáno když ne na stránce jedna, tak hned na začátku, spolu s poučkami, že se psovi nesmí dávat žrát od stolu a že se pes nesmí válet v posteli. Mnozí lidé mají takové psy. Částečně i já. Bart má pelech u dveří, jelikož je to pes hlídací, kousací. Kupodivu se nikdy necpal do postele, ale také nikdy nelehával u mého psacího stolu.
Iris má pelech u postele, v bedně na peřiny. Tam se ukrývá před bouřkou, však taky té krabici na deky říkáme Farradayova krabice neboli faradajka. Ale občas mě přijde navštívit a vyznamená mě svou přízní, prostě tím, že si ustele na koberci pod stolem.
Nebudu zapírat, že mě to vždycky potěší. Spisování,ať je to spisování čehokoli, je osamělá práce. Nestěžuju si, naopak, byl bych nerad, kdyby to neměla být osamělá práce. Ale když přijde zaručeně němá tvář a dělá mi společnost, potěší mě to.
Bohužel, přízeň netrvá nikdy dlouho. I dnes, v tomto případě, tak pět minut.
Možná, že by pomohlo hardwarové opatření. V šachtě pro další disk by mohla být speciální cartridge a po stisknutí kombinací Ctrl+! by vypadla sušenka. Od verze Windows 2008 by to byla součást operačního systému a smělo by se používat jen sušenek Microsoft.
Byly by velké jak koncertní piáno.