Nebylo ho u nás ve Zvoli mnoho, spíš to byl poprašek. Každopádně se pejskové vracejí z procházek spíš jako bahňáci než sněhuláci. Sníh je ale třeba zaznamenat, je to důležitý mezník v toku času. Musel jsem ráno uklidit oba naše oleandry do garáže. Je to něco jako obřad, léto definitivně končí a mohu se jen těšit na den, kdy vytáhnu rudlík a oleandry zase vrátím na jejich místo, aby se vyhřívaly na sluníčku.

Pejskové v tom žádnou symboliku nevidí. Pro ně je to alotrium a nadšeně se ho účastní poskakováním a štěkotem.

Nora a mráz

Pejskům zima nevadí. Prý vnímají zimu jinak než my. Jsou psi, kteří se v zimě třesou jako drahý pes, ale oni se třesou, i když je teplo. Dokonce jsme kdysi Irisce pořídili kabátek, byla zoufalá – a že to tenkrát byly zimy, panečku, všechno bylo lepší než dnes! Kabátek jsme svlékli a Iriska byla opět spokojená.

Takže chodíme bez klobouku bos, tedy pejskové, já obut a v klobouku. Mrzne, až praští, v našich poměrech tři mínus, to tu už dlouho nebylo. Vejdu s pejsky domů a vlídně promlouvám: Dneska si tlapky nemusíte otírat, mrzne, a tudíž je sucho, jste čisté.
Otevřu vnitřní dveře a Garina letí k misce. Nora si sedne a hledí: A co tlapky, pane?
Otřu Norince suché tlapky, odložím čistý hadr na sušicí místo na radiátoru a Norinka odchází ke své misce, aby tam vyčkala snídaně.

Veselý krab

Při návratu z procházky našly Gari a Nora trosku jakési plyšové hračky. Vypadá to jako krab s jedním klepetem a jednou nohou, kdysi to muselo být veselé, je na tom plno barevných čtverečků. Tahaly se o to celou cestu z rohu ulic až k vrátkům. Tam jsem nařídil, aby to pustily, protože takové svinstvo nesmí na pozemek. Hádejte, jak dlouho trvalo, než jsem to objevil v posteli?

Přitom jsem si dal práci, abych tomu zabránil. Dopředu jsem věděl, že bojuji předem prohranou bitvu, sdílím život se psy přes třicet let a vím, s kým mám tu čest. Byl jsem zvědav na přelomový moment, jak se stane, že to dostanou dovnitř domu, pak do patra a jak se to nakonec ocitne v té posteli.
Marná byla i snaha o sledování celého procesu. Zaznamenal jsem jen jednu etapu: veselý krab už ležel na pěšině mezi vrátky a dveřmi. Pršelo. Obě kňouraly, že chtějí ven. Otevřel jsem dveře. Vyhlédly a když viděli déšť, zase zalezly. Nebyly venku. Zavřel jsem dveře.
Když jsem se pak ohlédl, ta věc ležela na dlaždičkách a vytékala z ní špinavá voda.
Je mi jasné, že je v tom psí telekineze, ale jak to dokázat, abych vyhrál tři miliony v Paranormální výzvě (a dali by mi ty prachy, když by nositel paranormální schopnosti byl pes – viz tahanice o autorká práva fotografie pořízené opicí)?

Zmrzlé vycházky

Ráno pěkně mrzlo, pět pod nulou u nás ve Zvoli bylo. Gari s Norou to asi nelibě nesou, protože je půda zmrzlá a nemohou v ní hrabat myšičky. Přitom myšiček je všude plno, holky běhají po poli, frňákem brousí o strniště, tváří se dychtivě... tady by pomohl jedině dynamit.

Večer byla situace jiná. Nastala obleva, prší, všude bahno. Myšičky se prohánějí na kajaku, naštěstí potmě, nejsou vidět. Už teď se smějí, jakou budu mít zítra šichtu. Na mráz spoléhat nemůžu, blíží se teplá vlna. Ta obnoví zákopnické práce – a pro mě práce odbahňovací.