Zničené Krušné hory? To už neplatí! Nádherná krajina, po čtyřiceti letech lesnického úsilí je svěží, zelená, navíc přátelská k turistům... holt až na tu GPS, ale za to krajina nemůže. Ta krásná krajina, nejdřív člověkem zničená, poté obnovená.

Klasika, ani asi nemusím rozvíjet: zadal jsem si do GPS souřadnice, jedu, jedu, GPS (říkám jí Adéla) hlásí, že mám 3 minuty do cíle a najednou oops, silnice se mění v lesní cestu a ta je horší a horší. Chvilku se pokouším přesvědčit sebe a auto, že subaru je stvořené pro rallye a je to tak trochu teréňák, ale pak mi došlo: jedeš DO HOTELU a tam asi pivo nevozej hummerem a kdyby ano, tak kunčofti nemají VŠICHNI hummera! Takže jsem se vrátil do poslední vesnice, kterou jsem projížděl. Tam seděli dva chlapíci před konzumem a náramně se bavili.
„Gépées?“
„Jo.“
„Tak to musíte zpátky do Jirkova a pak...“
Byla to cesta na dalších 30 minut, ta Adéla mě vedla nejrychlejší cestou, pokud ovšem by to wádí nebylo wádí ale silnice!

V tom hotelu byl fotografický seminář, jak jinak, co bych tam dělal, kdyby to nebyl foto seminář, a TOTÉŽ se stalo i kolegovi, s kterým jsem pak spal na pokoji. Na správnou cestu ho taky poslali ti pobavení pánové před konzumem.

Jestlipak si to oni u té Adély nezařídili, aby měli čemu se smát! No a takhle to tam vypadalo ráno:

Jak vám dupou králíci
Tohle úsloví se možná už nepoužívá, pokud se někdy používalo. Mělo snad znamenat něco jako „jak se máte“. Rozhodně, neslyšel jsem ho dlouho, a možná …

Zkrátka, vzpomněl jsem si na něj včera ráno. Vypravil jsem se s foťákem do lesa vyfotit si nějaký ty hmyzíky. Nikde žádný, tak jsem vzal zavděk housenkou, snažil jsem se vyfotit její ušlechtilou tvář, je to povznášející hledět housence z očí do očí, načež se ozval doslova rachot.

Za mnou se táhla lesní pěšinka, míjela mě asi o půl metru. A po ní se ke mně hnal zajíc. Prosvištěl mi za zády rychlostí expresu, pak to vzal do zatáčky v náklonu závodní motorky a pak už se ten rachot, tedy dupot, vzdaloval.

Zajíc při běhu dupe, to je jednoznačné zjištění. Utíká sakra rychle. A je trochu cvok.

Vyfotit ho? Ani pomyšlení. Tak jsem aspoň vyfotil něco co vypadá jako lumek. Bylo to zapletené do pavučiny, takže mi to neuletělo.

 

Ježíšku, naděl mi plamenomet
Takhle nějak se jmenovala antologie české sci-fi. Plamenomet mi Ježíšek nepřinesl, musel jsem si ho koupit sám. Tedy, koupil jsem si plynový hořák určený ke všemu možnému a mimo jiné k vypalování plevele z dlažby. Představoval jsem si to jako Hurvínek válku, že to půjde snadno. Snadný byl začátek. V Obi jsem si koupil hořák. Byla to souprava včetně gumové hadice. Naivně jsem si myslel, že si k tomu koupím bombu a budu plamenometit. Jenže mezi hadici a bombu musíte dát ventil! Vrátil jsem se do Obi a tam neměli ventil, který by pasoval na moji bombu a moji hadici. Ventil jsem koupil až v Baumaxu, jenže pak se ukázalo, že nemám doma třicítku plochý klíč. Na třetí pokus jsem koupil třicítku plochý klíč, všechno sestavil a ta blaženost... vypálil jsem travičku z dlažby!

Moji blaženost kalí pomyšlení, že kdybych ji vytrhával pinzetou na obočí, strávil bych tím míň času. O penězích nemluvě, pokud by to nebyla pinzeta zlatá krumplovaná diamanty.

Zápas s mobilem
Můj zápas s mobilem HTC Desire HD trvá už delší dobu a přerušila ho jenom cesta do jihovýchodní Asie, kam jsem si vzal obyčejného Samsunga. To byla lahoda! Přišla esemeska, přečetl jsem si ji. Odeslal jsem esemesku naťukanou jednoduše ťuk, ťuk, ťuk... Telefonování si v cizině moc neužijete, protože operátoři, kteří od státu mají propachtované přírodní bohatství - vlnová pásma -, cenovou politikou omezují a mnohdy znemožňují mezinárodní volání.

Ano, chytré smart telefony jsou v mnoha ohledech super. Takže se svěřím s jádrem mého problému. V návodu se píše, že když přijde hovor, objeví se na displeji lišta kterou stáhnu dolů a tím hovor přijmu. Tak se to děje u podobných přístrojů mých kamarádů a známých. Jenže já když ho tahám z kapsy, už tím tahem se aktivuje. Neměl by. Displej má reagovat na prst a ne na neživou látku. Ale reaguje. Takže když mi zavoláte, já vytáhnu mobil z kapsy, hovor spadne, mám jakoby nepřijatý hovor a musím telefonovat zpátky.

Prý se ta věc nerozbije po dopadu na dlaždičky.
Brzy to vyzkouším.
Četl jsem v recenzích, že je to nejlepší smartphone a na tohle tvrzení jsem já, trouba stará, naletěl.
Jakpak se asi chová ten nejhorší?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena