A je to tady – osm let je Nora u nás, ano, před osmi lety jsme si ji přivezli! Trvalo to déle než půl roku po smrti Irisky. To byla taky fenečka rasy pointer a my nejdřív váhali, zdali ještě vůbec někdy budeme chtít psa. Pak že ano, ale jakého? Přece ne znovu pointru, aby nám Irisku připomínala.

No a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, přivezli jsme zase pointru a po dalších necelých třech letech druhou – Garinku. Na Irisku vzpomínáme s láskou. Ty dvě ochechule, Nora a Gari, tomu vzpomínání nijak nepřekážejí.

Černé fusekle

Dovedu si představit, že by Nora našla i na Sahaře dost bahna, aby se v něm vyválela, nebo aby si přinejmenším vyrobila černé punčošky. Nicméně, musím být spravedlivý. Ona se ráda brodí a vleze do každého potůčku. No a v těch Bohulibech mají pořád ještě potůček, nicméně je skoro vyschlý a je to teď potůček bahňáček. A ještě je zajímavé, že ty černé punčošky z Nory velmi rychle opadají. Doma šla pod stříkací hadici, to ano, ale hlavně proto, aby byla z výchovných důvodů splněna hrozba: ty prase, ty vypadáš, počkej doma!

Chodí pešek okolo

Tlak hustej, k padnutí. Jdeme na podvečerní procházku. Ze mě leje. Pozoruju oblohu. Černé mraky! Mám na mobilu appku s prognózoou počasí a má v sobě satelitní mapu, něco jako radar na déšť. Na mapce jsou vidět dešťové mraky a já je vidím i nad hlavou. Volám na pejsky, brzy bude sprška, osvěžíme se?

Ty dvě bestie, Gari s Norou, jsou svěží až až a dusno je míjí. To jenom já se vleču. Pak spadne první kapka. Raduju se, protože nevím, že je to kapka poslední.
Tak to u nás ve Zvoli chodí. Slyšíme bouřku, je někde za humny. Vidíme mraky, vidíme šňůry deště – za kopcem. Chystá se zvolská Sahara?

Konečně pořádná bouřka

Přišla někdy v půl čtvrté ráno, práskalo to kolem nás a pejskové se tetelili v pelíškách, ani nedutli. Dokonce se nesnažili lézt do postele, za to by si zasloužili Řád svatého Alíka! Bouřka mě potěšila. Už jsem si myslel, že na naši ves padlo nějaké prokletí. Včera jsem byl odpoledne v Praze, vracel jsem se za hustého deště. Dojel jsem na Zlíchov a už jsem v dálce viděl vrch Závist nad Zbraslaví a o něco dál modré nebe a kadeřavé obláčky. Sprchlo moc hezky, na můj vkus krátce. Chtělo by to… zbytek prázdnin promrholit. Nebo ne. Celé září promrholit.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena