Kupoval jsem si sejra. Mám rád modré sýry - a ty se v poslední době u nás hodně zlepšily, pryč jsou doby nekvalitní Nivy! Už i ta Niva je moc dobrá a v poslední době se objevila varianta modrého sýra zvaná nějak jako Modřenec.
Ten jsem si byl koupit.
U pultu stála dívka, která vypadala víc jako prokletá básnířka, než prodavačka sýrů. Stál jsem u dlouhého pultu krytého sklem. Ukázal jsem na Modřenec a požádal ji o třicet deka. Ona odešla na druhý konec pultu (10 m) a vracela se tím krokem, jakého užívají víly, když jdou po vodní hladině. Ukrojila sýr a opět šla tam, kde brala nůž, týmž krokem. Tam měla váhu. Ukázalo se, že si nabrala dekagramu sedm. Navrátila se tedy ke mně a mému Modřenci a ukrojila další kus.
Pochopil jsem dvě základní fakta: jednak, že tato žena opravdu je prokletá básnířka, jednak že Modřenec má podstatně menší specifickou váhu, než jsem se domníval. Možná, že plave a že by se z něho mohly dělat kruhy pro záchranu tonoucích.

"Mně to stačí! Nechte to tak!" volal jsem na tu básnířku, když dospěla ke dvanácti dekům.
Neslyšela mne. Snila o volném verši.
V ledničce mám hroudu sejra o velikosti koňské hlavy. Když tu ledničku otevřu a zaposlouchám se, slyším hudbu sfér.

Problémy s Iris
Už jsem se tu několikrát zmiňoval o tom, jak naše Iris dělá po nocích Bílou paní. To ale bylo dětské broukání proti tomu, co se děje v posledních dnech. Přitom, zvláštní je, že jsem s ní byl o víkendu v Brně. Z pátku na sobotu jsem tam s ní spal v hotelu, v pokoji s Vlado Ríšou, byli jsme tam na scifistickém Fenixconu. Iris se chovala výborně, neotravovala ani v nejmenším a celou noc spala na svém pelíšku, který jsme jí přivezl, a ani se nepohnula. Pak jsem se v sobotu vrátil, aby to na ni nebyla moc dlouhá otrava. Ze soboty na neděli jsem s ní spal sám, Ljuba s Annou Marií byly na horách. Byla to pekelná noc, Iris nespala, pořád mě budila, nepomohla noční procházka, nepomohlo nic, nakonec jsem poprvé za víc než dvacet let, co mám psy, vzal Irdu pod deku a teprve to ji uklidnilo - i když jsem jí dal pelech vedle mne na postel, třásla se tak, že se klepala celá postel jak vibrační deska.

Přitom je zdravá, přes den veselá a normální, běhá, žere, vidí, slyší, naprosto normální pes. Veterinář nám řekl, abychom ji přivedli na rentgen. Hm... 
Tohle píšu v pondělí ráno - spal jsem v hostovském pokoji, službu s Irdou držela Ljuba a dnes ráno jsem s ní stačil zatím jen vyměnit pár slov - že to byla taky strašná noc.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena