...a pes taky! Když to dopadne dobře. Stává se, že nejčastěji Gari vleze někomu na pozemek, tentokrát se to stalo Noře. Vidí díru, šup a je uvnitř, běhá po pozemku, jenže kde ta díra byla? Tentokrát to bylo jednoduché, protože jsem průnik viděl, díru zaznamenal, počkal jsem u ní a Noru přilákal. Jindy by to taková jednoduchá operace nemusela být. Pozemky tady v okolí bývají veliké, jsou to staré prvorepublikové latifundie, kdy metr půdy stál nula nula nic…

Myslíte snad, že se bude Nora tvářit provinile? Že mi řekne, díky, pane, že jsi počkal u díry a pomohl mi ze šlamastyky? Nic takového. Proleze dírou s výrazem – i tohle je součást mé každodenní práce.

Odkud pochází smrad

Už jsem tu o tom smradu psal. Není podobný žádnému jinému běžně se vyskytujícímu, není to ani mršina, ani hnůj, připodobnil bych to ke zkaženému magi koření. Včera jsem s Garinou a Norinou šel po cestě a najednou mě to udeřilo do chřípí. Tady to je, řekl jsem si. Holky běžely napřed a já čenichal vlevo vpravo od cesty a nic nevyčenichal.

Později na louce pejskové běhali a hledali myšičky a ten pach mě pronásledoval dál. Najednou tu byl! Opět jsem pátral po zdroji, pátral a nic nevypátral.

Nakonec jsem se ale ke zdroji dostal, byl to úžasný objev: měla to Gari na zádech!
Zatracená vopice. Kde k tomu přišla, kde se v čem vyválela? Ona ví, ale nepoví.

Báli jsme se ve vlaku

Přinejmenším někteří z nás se ve vlaku hodně báli. Gari měla ocásek stažený až na bříško a Nora by se nejraději pod něco schovala a protože tam nic nebylo, schovávala se pod Garinku. Byli jsme na výletě, šli jsme Posázavskou stezkuu z Pikovic do Kamenného Přívozu, tam jsme si dali martinskou husu (my lidi, pejskové dostali kůži a knedlíky namočené do omáčky), to vše bylo skvělé, ale pak ten vlak!

On jel po kolejích a byl veliký a divně hučel a trochu se třásl a byl celý takový divný. No, cesta opravdu netrvala dlouho a už jsme stavěli ve stanici Petrov (na druhé straně řeky od Pikovic). Já si taky užil dobrodružství – ukázalo se, že mám jenom dvoutisícovku, pan průvodčí neměl nazpátek a vystavil mi tedy papírek a peníze mi vrátili až večer, když jsem jel kolem Vraného a stavěl jsem se na nádraží. Takhle rušnou sobotu jsme měli!