Jako hvězdy jasné
Koupil jsem Garince a Noře nové svítící obojky. Gari nafasovala opět červený, Nora modrý podle kulturního stereotypu čert versus anděl, čert červený, anděl budiž nebesky modrý.
No a kdo dnes večer štěkal na koloběžku, aha? Modrý obojek, Nora.
Jenže to byla kolobrnda neosvětlená a koloběžkář neměl reflexní prvky, takže bych mohl Noru prohlásit za rameno zákonnosti a tudíž by jí modrá andělská barva náležela, byť by ten anděl byl Michael, ozbrojený mečem plamenným. Pokud by neměl meč, aspoň by štěkal.

Na dece i pod dekou
Oba naši pejskové milují deky. Gari se umí zavrtat, celou noc spí v podobě mumie, někdy si musím sáhnout, abych zjistil, jestli se na pelechu válí dutá deka, nebo jestli je uvnitř té změti pes. Před chvilkou jsem měl malé dohadování s Norou. Chce ležet pod dekou, ale taky na dece, protože pod dekou je teplíčko a na dece je to měkké.

Nelze mít všechno, marně jí vysvětluju. Opravdu marně. Mít všechno, to je heslo dne a neplatí zdaleka jen pro pejsky.

Kde se vzal, tu se vzal
Putovali jsme s pejsky na obvyklém okroužku, když kde se vzal, tu se vzal velmi, převelmi čilý černý pejsek a začal se náramně o Gari a Noru zajímat. Gari to s ním vyřídila svý, obvyklým vrrr doprovázeným náznakem chňapnutí. Funguje to dokonale, vyzkošeno mockrát.

Složitější je to s Norou, protože Nora je poseroutka a před pejskem utíkala. Přiběhl pán, snažil se ho přivolat, pejsek nedbal. Rád bych předvedl, jak pěkně poslouchá Nora a velel jsem tedy „ ke mně“. Ona by normálně přiběhla, jenže se bála černého diblíka a utíkala před ním, takže výsledek byl zhruba stejný.

No, nakonec pán pejska polapil a bohužel ho surově trestal. K tomu se nehodlám vyjadřovat, myslím si své.

Ťap
Ráno (ale i po poledni a večer) vyrážíme na procházku a jdeme naší ulicí ven ze Šmoulova a pak dále, alejkou mezi poli a dál na náš okroužek. Pro pejsky jsou zde atrakce – otevřená vrátka nebo vrata, nebo dokonce stavba. V těchto dnech dokončují o kus dál dlažbu stání pro auto nedávno postaveného přízemního domečku.

Stavbu mají Gari s Norou rády, vběhnou dovnitř, třikrát denně, všechno prohlédnou a pak klušou ulicí dál za dalším dobrodružstvím. Dnes ráno ale stáli ve vratech páni od dlažby a dávali najevo, že jsou připraveni vpádu zabránit.
Hned se ukázalo, proč se vítací politika obrátila v opak: mezi dlažbou stání a dlažbou chodníku vylili pánové od dlažby betonový proužek.
Kdybyste vylili betonový proužek, stáli byste o otisk tlapky naší Gari nebo Nory? Oni ne. Proto změna politiky.

Setkání na cestě
Potkávám se s pánem, který chodí na procházku s fenkou irského setra jménem Alfa. Tak i dnes. Jdeme proti sobě, vidíme se už z dálky. Taky pejskové se vidí. Rozběhnou se, Gari s Norou k pánovi, Alfa ke mně. Mazlím Alfu, pán mazlí Gari s Norou. Nebere to konce. Kdyby to někdo pozoroval jaksi ze strany, pokládal by toho pána mne za surovce týrající vlastní psy, takže se chudáci musí uchýlit k někomu jinému pro trochu něhy.

Bestie mizerný! Až přijdeme domů, vezmu karabáč a ukážu vám, co je to něha!

_________________________________________________________

Nový sci-fi román Ondřeje Neffa

V Operaci Armagedon se vracíme do světa kolonizovaného Marsu, na území obývané loveckými klany, žárlivě střežícími prastarý odkaz prvních průkopníků. Bojovník Volných lovců Rad Haager pomáhá mladé vědkyni Miriam Batoryové pátrat po utajené vojenské operaci, která měla proběhnout před čtyřmi staletími. Místo, kam planetární fregata Erlang směřovala, teď ale střeží nelítostní bojovníci klanu Kamenných mužů.
Román Operace Armagedon volně navazuje na předchozí knihy Jádro pudla, Pán Modrého meče, Čarodějův učeň a Šídlo v pytli. Ilustroval MIchal Suchánek.