Ještě o noci s Iris
Slibuji, že příští týden už budu psát o něčem jiném, opravdu končím tenhle nářkuplný seriál. Iris jsem měl včera na semináři v IDIFu. Chovala se výborně. V našem velkém ateliéru jsem jí na kanapíčku natáhl deku, na ni si lehla a ani se nehnula. Pak jsme šli ven fotit, šla samozřejmě s námi, byla veselá, pobíhala, neotravovala, zabavila se. Vrátili jsme se a po celou třetí část semináře zase podřimovala na tom kanapíčku.
Jakmile jsme šli spát, vydržela na pelechu do jedné do rána a pak začala zlobit.
Podotýkám, že jsem na noc vypnul oba počítače. Nevěřil jsem sice, že mají na její chování nějaký vliv, ale z pokusnického hlediska jsem chtěl vyzkoušet všechny možnosti, všechny vlivy. Bylo kostelní ticho, nádherná klidná noc a ona přesto zlobila. Čert ví, co jí hnulo koulí. Ale příště opravdu už o něčem jiném.

Grand bizzare
V sobotu jsme byli na nákupu v Albertu ve Vestci - zrušili tam Hypernovu a nahradili ji ALbertem, ale v podstatě je to totéž v bledězeleném. Objevil jsme tam bizarní vánoční předmět - televizi pro děti, ve dvou provedeních, jedna je v provedení červeném santaklausovském, druhá v podobě pirátské bedny z filmu Piráti v Karibiku. Podobný kabát má i pirátský budík, samozřejmě digitální. První reakce: Ach, jak odporně nevkusný to výstřelek exaltovaného konsumismu! Druhá myšlenka: Kdyby to mělo design (čili dyzajn) z Hvězdných válek, možná že bych o tom budíkovi uvažoval. Přítel Zhouf taky má stojan na cédéčka v podobě Vetřelce a taky je to šílené a přiznejme, lehýnce mu ho závidím, jakkoli mu ho přeju. Nejde tedy v mém případě ani tak o absolutní vkus a možná ani o relativní vkus a nejspíš vůbec nejde o vkus, nýbrž o zájem. Santa Claus mě nebaví, Piráti z Karibiku vůbec ne. Ergo kladívko do toho nepůjdu. Kdyby to bylo jinak, nevím, nevím...

Dárek předvánoční
Martin Zhouf měl pětačtyřicáté narozeniny. Tímto mu ještě jednou blahopřeji. Pětačtyřicet, to je věk, kdy přecházíme zvolna ke zralosti a říkáme si, jo, když mi bylo pětatřicet, to jsem ale panečku byl blbej! A což teprve v pětadvaceti, to jsem byl tuplem blbej! Nicméně mám povinnost prozradit, že když je člověku pětapadesát, vzpomíná s hrůzou, jak byl blbej v pětačtyřiceti. Za dva roky mi bude pětašedesát a budu zase bilancovat: v pětapadesáti, tak to jsem byl strašně blbej.

Vybíral jsem mu dárek. Jenže, co chcete dát pánovi, který má doma hlavu Terminátora i model Vetřelce? Ten přece má všechno, co si může rozumný člověk přát! Nakonec jsem přece jen něco objevil a protože je před Ježíškem, upozorňuji na to pány podobného ladění, jako je Martin a jako jsem já. V Marks and Spenceru na Chodově (kupodivu) mají i sadu stavebnic Meccano - s touhle stavebnicí zápasil jako kluk už můj tatínek! Měli tam několik druhů, koupil jsem dvojplošníka z první světové. Sto sedmdesát součástek, určeno "od osmi do dospělosti".
Je to vhodně volený dárek pro Martina Zhoufa. Můj přítel je přesně někde uprostřed vymezené věkové hranice. Už se těším, že ho v mezisvátčí navštívím a budeme si hrát!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena