Víte o okresním městě v České republice s počtem obyvatel kolem 34 tisíc, jež by mělo dvanáct galérii – čtyři provozované městským úřadem a osm soukromých? Město Tábor je má. Řadí se tím do kategorie Kulturní město, které přitahuje kreativní lidí hledající různorodost, dostatek stimulů a bohatost zážitku. Právě koncentrace těchto lidí je motorem místní ekonomiky a regionu a jeho konkurenceschopnosti založené na produktech s vysokou přidanou hodnotou. Říká se tomu kulturní, nebo kreativní průmysl a patří sem i galérie. Klíčem k takové transformaci města je osvícené vedení města schopné získat, kultivovat a motivovat kreativní skupinu lidí, a městský architekt. Výrazně k tomu přispěl i výtvarný umělec Tomáš Proll, který v Galerii 140, spravované táborským městským úřadem, vystavuje do 24. záři 2016 svoje sochy a kresby.

Tomáš Proll je svébytný umělec s vyhraněnou tematikou a výtvarným sdělením, při vzájemném ovlivňování obsahu a formy. Žije v malé jihočeské vesničce Habří, ne v osamocení, ale ztišení. To z něj udělalo solitéra, podobného mnohým umělcům. Z mladších můžeme jmenovat například Jana Vičaru, jenž žije v malé obci Řásná na Vysočině, nebo Oldřicha Tichého, bydlícího v Dojetřicich u Sázavy obklopen svou farmou a hlubokými lesy. Jejich cesta do všeobecného povědomí vedla přes respekt k umění, k přírodě, tajemným stránkám lidského chování.

Zhruba před deseti lety se Tomáš Proll ve svých plastikách, reliéfech a kresbách více soustředil na lidskou postavu zasazenou do příběhů. Náměty přicházely při rozhovorech s lidmi, „již mají co říct“, vnímání přírody a četbě. A protože lidské vědomí pracuje i na historicky kulturním pozadí, jeho výtvarný výraz pracuje se symboly, jež jsou nositele kulturního sdělení lidského rodu. Výtvarní zkratka, metafora, vytváří svět nových situací a historických kontextů, někdy jemně ironických, jindy absurdně groteskních a personifikovaných až do zvířecích poloh. Výsledným produktem jsou díla plná otazníků, na které každý návštěvník výstavy dostává prostor pro svou fantazii a hledáni své odpovědi, místo zahnání do kouta jednoznačného výkladu.

Trojský kůň. Kamenina, oxydy kovů, modelováno, výška 47 cm

Příkladem ať je socha s názvem Trojský kůň. Každý zná příběh únosu krásné Heleny, manželky spartského krále, trojským princem Paridem. Když Paris odmítl vyjednávat o navrácení Heleny i královské pokladnice, shromáždili Řekové obrovské vojsko a po devět let dobývali Tróju, jenže Trója odolávala. Tehdy navrhl Odysseus, aby se pokusili Tróju dobýt lstí. Navrhl postavit velkého dřevěného koně, do jeho břicha ukrýt skupinu odvážných bojovníků a Trojanům koně podstrčit jako dar bohyni Athéně. Skupinka obléhajících Řeků – Homér je nazývá Danaové – otevřela bránu a řecká vojska dokončila zkázu Troje. Z toho se dodnes zachovalo rčení danajský dar. Trojský kůň, v podobě metafory, se stal synonymem pro propašování něčeho škodlivého, záludného, co se nejprve jevilo jako užitečné. U Prolla je místo trojského koně prase, rovněž metafora. Lidé, kteří kážou vodu a pijí víno, se k akademickým titulům dostali průnikem do správných společenství ukrytých v hlubinách prasečích mravů. Jen jim bylo umožněné šplhat po žebříku a šlapat po těch „dole“. Výsledkem je svinstvo.

Výstavu otevíral lékař – dlouholetý Prollův přítel - a ten viděl „... trojského koně, co se tyčí nad městem zoufalých lidí jako prase. Je to záludná bojová zbraň nebo úkryt? Nevíme to ani my, ani ty vyděšené obličeje pod silnýma vepřovýma nohama.“ Jak to vidíte vy, čtenáři? Kresbu „Zahradní slavnost“ můžeme vidět i jako „Prasečí číšník servíruje prasečí hlavu svým soukmenovcům, hostům zahradní slavnosti“. Čtenáře nabádám, aby si napsal svůj výklad obrázku.

Zahradní slavnost. 2015, kresba - uhel, pastel, 53x42 cm

Na počátku bylo slovo, stojí v Písmě, na počátku sochy je kresba. Tu Tomáš Proll zvládá s bravurou a jistotou linky. Zde začíná metamorfóza vize, imaginace do třírozměrného zhmotnění. „Jenom když se hlíny dotkne duch, může stvořit člověka.“ (Antoine de Saint Exupéry). Tvorba Tomáše Prolla je „umění z hlíny zrozené“. Zemité a opravdové.