Při brouzdání po netu docela často narazím na zprávu velmi podobného znění: „Americký karikaturista (cartoonista) AB přišel o práci v deníku XY.“ Důvody se najdou různorodé od prokázaného plagování až po odchod do předčasného důchodu. Nejčastěji se však jedná o zeštíhlení redakce, čili za kreslíře vyhozeného bez udání důvodů už nikdo další nenastoupí. Na blogu Daily Cartoonist napočítali třicet takových případů za poslední tři roky jenom ve Spojených státech a v komentářích pod článkem přibývají další jména. Zdá se, že humorný kreslíř bude ohroženým druhem brzy již i za Atlantikem.

Poněkud naděje plnější zpráva přišla před pár dny z Anglie. Samotná královna tam na slavnostním ceremoniálu v Buckinghamském paláci osobně dekorovala expresivního politického karikaturistu Geralda Scarfa titulem CBE (Commander of the British Empire), přestože tento vytrvale už čtyřicet let zesměšňuje v nejrůznějších novinách nejen britské politiky ale i celou královskou rodinu. Scarfe spolupracoval s deníky Punch magazine, Private Eye nebo The Sunday Times a vydal i několik knížek. Jeho zatím poslední nese název Jak George Bush zachránil svět a další nepravděpodobné historky a vyšla před několika týdny. A mimochodem – Scarfe nakreslil a režíroval všechny ty úchvatné animované pasáže z kultovního filmu Pink Floyd – The Wall. A je taky autorem kreseb pod titulky slavného seriálu BBC Jistě, pane ministře.

Když jsem tu před časem napsal dva články Jak se kradou kreslené vtipy (první a druhý) o těžkém životě tvůrců kresleného humoru a někdy záměrném, často však nechtěném „obkreslování“ cizích obrázků, chtěli mnozí komentující vidět nějaké příklady. Omlouvám se, že mě to nenapadlo už při tvorbě zmíněných článků. Pár ukázek přikládám dnes.

Tak třeba tady: horní obrázek nakreslil před deseti lety Prudencio Miel ze Singapuru do soutěže v belgickém Knokke-Heist. Spodní obrázek Bulhara Ivana Kutuzova soutěžil letos v japonském Yomiuri.

Když už jsme u festivalu v Yomiuri, podívejte se, jakými různými cestami se může ubírat inspirace různých kreslířů vedoucí k velmi podobným výsledkům. Všechny obrázky pocházejí právě z japonské soutěže – první je z roku 1987, druhý 1991, třetí 1995.

Horním obrázkem obeslal soutěž Stuttgart Award 2007 Ital Federico Ricciardi. Tématem byla fascinace automobily. Stejný fór se letos skvěle hodil Íránci Mohammadu Ali Khalajímu pro soutěž na environmentální téma v Číně.

A zlatý hřeb na závěr. Tedy mám na mysli zlatý hřeb do mé pomyslné rakve v České unii karikaturistů. Touto dvojicí obrázků si totiž dovoluji veřejně „zostudit“ našeho pana předsedu Břetislava Kovaříka. Vlevo obrázek Rumuna Constantina Pavla z roku 1996, ten Kovaříkův vpravo vznikl ke vší smůle až v roce 2008…

Ano, to je konec dnešního blogu a možná i konec mého působení v České unii karikaturistů. Měl jsem vás rád, bděte.

Převzato z Vhrstiho blogu