Zpráva o rautu odhalila trapný rys filmového festivalu: pochlebování politikům kvůli dotacím

Středeční MF Dnes přišla se zajímavou politickou spekulací: na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech pořádala večírek hlavnímu sponzorovi festivalu ČEZ agentura New Deal Communications, která patří premiérovu poradci neporadci Marku Dalíkovi. Manažerka hotelu, v němž se trachtace konala, zprávu potvrdila a Dalík popřel.

Bohužel to není poprvé, co „Vary“ vygenerovaly zpravodajství nepříjemné nějakému členu vlády. Aféra obnažuje jeden hluboce trapný rys karlovarského festivalu: pochlebování politikům jako metoda, pokus oslnit je imitací velkého světa, celebrit a limuzín tak, aby si prchavou příležitost pobýt mezi hvězdami zajistili dotacemi i napřesrok.

Koho volíš: Bartošku, nebo muzea?

Tahle hra na high society zatím prezidentovi MFF KV Jiřímu Bartoškovi vychází bezvadně: z letošního státního rozpočtu festival dostal 30 milionů korun; dalších 20 milionů přišlo od polostátního, tedy víceméně vládního podniku ČEZ. (Erárních je i deset milionů od Karlových Varů a Západočeského kraje, ale těžko bude někdo primátorovi a hejtmanovi vyčítat, že investují do soutěže o prestiž a publicitu, kterou musejí vést proti jiným městům a krajům.) Dotace se ale nerozdělují rovnoměrně na každého ze zhruba deseti tisíc návštěvníků. Spíš než „dotace na kulturu“ jsou to dotace na společenský cvrkot.

Hnidopichům, kteří se pozastavují nad tím, že stát spolu s polostátním ČEZ doplácí na festival dohromady 50 milionů korun a že jenom luxusní bydlení pro hosty stojí takřka deset milionů, jeho obhájci rádi připomenou, jak nesrovnatelné sumy stát nesmyslně utrácí v jiných oborech. Klasickým příkladem budiž loňská akvizice dvou set předražených rakouských transportérů za 24 miliard korun. Jenže to je odvádění pozornosti: Bartoškův tým se o peníze nepřetahuje s armádou, ale s jinými kulturními organizacemi, které jsou ve srovnání s ním slabší, méně vypulírované, a tudíž znevýhodněné. Vláda zahájila éru mírného šetření a rozpočtu ministerstva kultury hrozí příští rok pokles ze sedmi pod šest miliard korun. Čím opulentnější bude MFF KV, tím hůř se povede několika kulturním institucím, které mají tu vlastnost, že na rozdíl od desetidenního karlovarského festivalu fungují po většinu roku.

Jiří Bartoška celou věc postavil tak, že se peníze dají buď jemu, nebo se rozplynou v „desítkách neúspěšných věcí, o kterých se neví“. Všechno vypadá jinak, když si uvědomíme, kdo ve skutečnosti Bartoškovi konkuruje: například Muzeum loutek v Chrudimi, Muzeum romské kultury v Brně nebo Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Že se o nich „neví“, znamená pouze to, že se neprobojují do večerních zpráv, protože se v nich nepořádají rauty, které by někdo letecky zásoboval Renée Zellwegerovou a dalšími hvězdami.

Muzea - a totéž platí třeba pro pravidelné kulturní časopisy - nejsou pouze na jedno použití. Ze své podstaty fungují jako pevný bod, jako záchytná stanice pro případ, že se v řadovém obyvateli okresního města jednoho sychravého rána probudí touha po poznání nebo hlad po kultuře. Pravda, televizní štáb u toho asi nebude. Pro kulturní úroveň společnosti ale červené koberce na festivalu nejsou o nic důležitější než tichý prožitek neznámého občana z Jablonce. Ministr kultury Václav Jehlička, kterého redaktoři kulturních rubrik líčí málem jako nekulturního hňupa, to zřejmě dobře chápe.

MFF - festival pragocentrismu

Není pochyb o tom, že karlovarský festival je prospěšná a taky úspěšná událost, jakou by stát s rozpočtovým přebytkem jistě subvencovat mohl. Mezi festivaly kategorie A sice působí trochu nepatřičně, neexistuje na něm totiž trh se soutěžními snímky, mívá ale zajímavou dramaturgii a díky legendárním baťůžkářům z něho vyzařuje i jakýsi demokratický duch.

Bohužel ale Česká republika hospodaří se schodkem a Bartoškův zápas o dotace se tak nevyhnutelně mění na střet Prahy se zbytkem republiky. Že se festival koná v Karlových Varech, by nemělo nikoho zmást. Na karlovarských VIP večírcích si dává sraz zlatá Praha (čímž se nemyslí řadoví Pražané, ale aktuální osazenstvo tzv. pražské smetánky), zvyklá na to, že má tak nějak od přírody právo na přednostní zacházení. Pokud by se Jehličkovi podařilo zachránit pár regionálních muzeí, byť i za cenu toho, že MFF KVsestoupí do kategorie B, zasloužil by se o spravedlnost celorepublikových parametrů.

LN, 31.8.2007

Autor je novinář