Johann Christoph Friedrich von Schiller (10. listopadu 1759, Marbach am Neckar – 9. května 1805, Výmar) byl německý spisovatel, básník, dramatik, estetik a historik. Byl vedoucím představitelem německé klasiky a stal se čestným občanem První Francouzské republiky. Jeho dramatické dílo patetickým způsobem hájí svobodu a práva člověka a lidské bratrství. Jeho názory se utvářely pod vlivem Rousseaua, Lessinga a hnutí Sturm und Drang. V estetice vychází z Immanuela Kanta. Umění považoval za prostředek formování harmonické osobnosti, která svobodně tvoří dobro. Podle něj pouze umění pomáhá člověku získat skutečnou svobodu.

Schiller sice nepovažoval za hlavní oblast své literární činnosti poezii, přesto je jeho básnická tvorba rozsáhlá. Obsahuje intimní. přírodní a reflexivní lyriku, humorné a satirické básně, epigramy, společensko-kritickou poezii a především balady, z nichž nejvýznamnější vznikly roku 1797 v rámci spolupráce a přátelského soutěžení s Goethem. M.J. psal Schiller řadu balad především na antické a středověké náměty. Opěvuje v nich velké lidské ctnosti, jako je hrdost, odvaha, touha po svobodě, věrnost slovu, láska až za hrob, ale zamýšlí se i nad otázkami viny a trestu, hranicemi lidské odvahy a štěstí, řeší rozpor mezi slepou poslušností k nadřízeným a vůlí k obecně prospěšnému činu aj. Jejich jádrem bývá morální problém.“ Obvykle se v nich objevuje postava krutého a bezohledného člověka, proti kterému stojí čestný a statečný hrdina.[1

Jedna z těchto balad se nazývá „Die Bürgschaft“ tedy česky „Rukojmí“ a patří k vrcholu jeho poezie. Výběrem různých zvláštních, překvapivých i tajemných témat v baladách autor zobrazuje etické konflikty a vítězství mravní ideje.

Námět pro baladu Rukojmí (1798, Die Bürgschaft) nalezl Schiller ve sbírce bajek Fabulae připisované starověkému římskému autorovi Hyginovi. Balada je dnes známá především ve své verzi z roku 1804, ve které Schiller změnil jména postav. Odehrává se ve starořeckých Syrakusách ve 4. století př. n. l. a její hrdina jménem Damon chce své město zbavit tyrana Dionýsia. Je ale odhalen a odsouzen k smrti ukřižováním. Vyprosí si tři dny odkladu, aby mohl zařídit svatbu své sestry, a jako rukojmího nabídne tyranovi svého přítele Fintia. Pokud se ve stanovený čas nevrátí, bude jeho přítel ukřižován místo něho, a on bude svobodný. Při návratu musí Damon překonat mnohé překážky. Velká voda zničí most přes rozbouřenou řeku a donutí ho s rizikem života přeplavat. Pak jej přepadnou lupiči a on jejich útok odrazí. A nakonec musí překonat veliké horko, které mu hrozí smrtí žízní. To vše jej zdrží, takže přijde pozdě. Chce se proto nechat ukřižovat společně se svým přítelem. Když se to dozví Dionýsios, síla jejich přátelství jej natolik ohromí, že jim - udělí milost. A požádá aby směl být v jejich přátelském svazu třetím.

(Balady Friedricha Schillera, Wikipedia)

Nenašla jsem český překlad klasické balady. Ovšem v rodině se zachoval text jakési parodie na báseň z brněnštiny první republiky. t. zv. „hantecu“ Jako dítě jsem se mohla uchechtat, když to máma recitovala, prý se ve škole tak bavily. Jedna z jejích kamarádek jich znala celou řadu. A co následovalo? Šla jsem do tátovy knihovny a jedním dechem přečetla všechny tyto balady v originále.

Bohužel jsem nenašla český překlad uvedené klasické balady, je to škoda. Jen ten hantecový příklad, o kterém mi vysvětlil jeden z nejvýznamnějších českých jazykovědců a přední představitel onomastiky, profesor brněnské univerzty , že se u těchto „úprav“ klasických textů jednalo o rozšířenou zábavu intelektuálních kruhů první republiky., převážně studentstva.

Tak zde to je: „Rukojmí“ v brněnském hantecu první republiky

K Dionysu tyranovi se šlajchčil Möros s kudlou pod kabátem.
Cos tys chtěl s tou kudlou mluv,
zahučel na něj tyranův.
Město vod tyrana befreiovat
to budeš ty lumpe na kreucu berojovat.

Já se neseru o můj leben,
ale když mně chceš gnade geben
tak mně dej tři dny
než švicu s šamstrem vožením

Tady máš tři dny,
lapni své figurky a vypadni.

Möros šel k freundovi, könig mně lapl
a musím viset, není to rapl?
ale von mně tři dny šenkoval abych švicu s šamstrem frajoval.
Zůstaň tu za mne jako pfand, já zatím vylösuju tvůj band.

Mlčky umarmoval ho věrný freund
a než druhý den slunce erscheint
už šel nazpátek. Jak z hrncu lilo, brzy měl v sobě vody pár kilo.

Jak přišel na ufr tu viděl vogny
jak sebraly z mostu všechny bogny
tak sedl si na ufr a weinoval
pak kopl do vody a vogny teiloval.

Jak přišel na druhou stranu tu hle
raubířská rota se na něj stürzuje
co chcete vode mně vy vrahy,
dyť sám nemám žádný prachy
a jeden že z cesty nepude
tak zobl mu baldu a mydlil ho vesele.

Pak šel dál po silnici a spatřil již z daleka tu šibenici
tu viděl henkra jak freunda vlekl
tak mu dal po čuni a potom zkřikl:

Ten freund za mně jen bürguje a mě ať ten könig erwürguje.
König to viděl a tolik se smál, on ty dva strupy umarmoval
a řekl splňte mně tu bitte abych byl ve vašem bundě der dritte.