Letos tomu bude přesně 150 let. Památného 5. července L. P. 1863 se k oslavám tisícátého výročí příchodu svatých soluňských bratří Cyrila a Metoděje sešlo na Velehradě přes 100 000 poutníků. Ve stejný den podobné oslavy vrcholily i v Římě. U sv. Jeronýma sloužil sv. mši hlaholskou a latinskou kardinál Bazzari. Při této mši zpívala papežská kapela a slavný skladatel Franz Liszt hrál na varhany. Poprvé zde byl také zpíván hymnus o sv. Cyrilu a Metoději, který Franz Liszt složil na slova M. Puciče.

Ve stejnou dobu zazněly na Velehradských slavnostech kostelní písně a kantáta k uctění milénia příchodu slovanských věrozvěstů. Písně a kantátu přednesl téměř tisícičlenný sbor a šlo o jev nebývalý a úžasný. Mezi nadšenými diváky nechyběl ani František Palacký. I on bouřlivě aplaudoval autorovi písní a kantáty. Tím autorem byl český skladatel Pavel (Karel) Křížkovský, rodák z Holasovic ve Slezsku. Liszt a Křížkovský v tu chvíli o sobě nevěděli, ale oba svůj talent propůjčili události velice úctyhodné.

Trnitá byla cesta tohoto muže ke slávě. Jeho dědeček Ignác Křížkovský měl s manželkou Theklou celkem jedenáct dětí. Bída s nouzí se scházela v domě č. 18 v Holasovicích a s sebou přinesla i další problémy. Ignácova třetí dcera Viktorie se stala 9. ledna 1820 matkou nemanželského syna Karla, který celý život těžce nesl neutěšené rodinné poměry. Naštěstí se již v době, kdy chodil do obecné školy v Neplachovicích, projevil jeho výrazný hudební talent. Ten rozpoznal především místní učitel hudby a zpěvu Jiří Janáček. Díky tomu se Karel Křížkovský stal zpěvákem kůru kostela sv. Ducha v Opavě, a mohl tak vystudovat i opavské gymnázium. Filozofii v Olomouci ale nedokončil pro nedostatek prostředků.

Stal se učitelem češtiny v Jamnici, kam neměl ze svého rodiště daleko. Spořivý mladý muž pak s podporou tety Kláry dokončil studia filozofie v Brně, kde studoval i u prof. Riegra hudební teorii. V té době vstoupil do řádu augustiniánů a přijal mnišské jméno Pavel. Po vysvěcení v roce 1848 byl jmenován ředitelem kůru, stal se kaplanem klášterní fary v Lískovci a učitelem náboženství v Brně na Bělidlech. Mezi zpěváky klášterního kůru byl jeho pilným a milým žákem Leoš Janáček.

Vypráví se příhoda, kdy mladý fundatista Janáček upozornil Křížkovského na po sobě jsoucí "kvinty" v jedné jeho skladbě, kterou si autor v místnosti fundatistů přehrával. Kvinty po sobě jdoucí byly v té době v kompozici prohřeškem. Od té doby měl budoucí skladatel Janáček u Křížkovského podporu více než otcovskou, neboť zase on rozpoznal budoucího hudebního génia. Tak Pavel Křížkovský splatil dluh, který patřil Janáčkovu otci, jeho prvnímu učiteli Jiřímu Janáčkovi v Neplachovicích.

V hudební expozici Starého zámku v Jevišovicích je dodnes uchováván klavír, na kterém Křížkovský často hrával při výuce Leoše Janáčka a dalších studentů. Křížkovský se stal hudebním fenoménem Brna. Virtuosně ovládal varhany, klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu a založil mužský pěvecký sbor v Brně. Mezníkem v jeho hudební činnosti bylo seznámení se sběratelem českých a moravských národních písní Františkem Sušilem. Sušilovy sbírky a poznatky se mu staly zdrojem inspirace při jeho činnosti skladatelské.

Jeho skladba Utonulá nadchla Bedřicha Smetanu tak, že v roce 1861 zorganizoval Křížkovského pražský koncert, který byl obrovským úspěchem. Autorovo vlastenecké cítění ale nebylo po chuti některým nacionálním německým církevním kruhům, tak nakonec Křížkovský přijímá v roce 1872 místo dómského kapelníka v Olomouci.

V tomto městě založil pěvecko-hudební spolek Žerotín. Po těžké nemoci se vrátil do Brna, kde 8. května 1885 zemřel. V té době již po vlastech českých a moravských vznikaly pěvecké sbory nesoucí Křížkovského jméno. A tak se chudý chlapec z Holasovic dočkal nejen vděku, ale i slávy, která přetrvala do dnů dnešních.

A Franz Liszt, který si v onom jubilejním roce 1863 prožíval v Římě stejnou slavnou chvíli jako Pavel Křížkovský ve Velehradě, neměl k rodákovi z Holasic zase tak daleko. Byl mimo jiné přítelem hraběte Felixe Lichnovského, na jehož zámku v Hradci nad Moravicí byl často hostem. Liszt uspořádal v Opavě 27. května a 1. června 1846 dva koncerty, přičemž druhý koncert byl dobročinný ve prospěch opavského útulku pro děti. Oba umělci odcházejí na onen svět téměř ve stejnou dobu. Franz Liszt o rok později po Křížkovském, v červenci 1886.

Pavel Křížkovský - rodný dům

Pěvecký sbor Křížkovský 2012

Pěvecký sbor Křížkovský má úžasnou tradici. Nejprve vznikl jako "Pěveckohudební spolek Křížkovský v Opavě", jeho členy byli především milovníci zpěvu a hudby. Oficiálním datem vzniku spolku je tedy 8. říjen 1887. Hudební nadšenci začali ihned zkoušet, a tak v listopadu téhož roku byla opavská veřejnost pozvána na "Večer Pavla Křížkovského". A od té doby sbor zpívá. Někdy navzdory dobám i poměrům.

A vlastně oním listopadovým večerem se kruh tak trochu uzavřel. Rok předtím, v říjnu 1886, uvedl Antonín Dvořák s velkým úspěchem v Leedsu a v Londýně monumentální oratorium Svatá Ludmila s českým námětem Jaroslava Vrchlického. Krátce předtím, snad jako určitou rozcvičku ve skladatelově trudomyslném období, napsal dvě drobné skladby na české lidové písně. Baladu pro housle a klavír a dnes bohužel málo známou skladbu Hymnus českého rolnictva. Ta slova Jaká krása, jaký lad, české role, luh i sad! Naší prací, naším znojem vlasti života je zdrojem kypré role, bujný luh, nám toho bohužel již moc neříkají.

Proč se o tom zmiňuji? Právě "Hymna českého rolnictva", uvedená na zahajovacím večeru spolku Křížkovský, vzbudila v tehdejší spíše německy mluvící Opavě nebývalý zájem a značný ohlas. Dlužno přiznat, že v téže době se o sborová pěvecká díla Dvořákova začala zajímat Morava. Konkrétně mladý sbormistr Besedy brněnské, Leoš Janáček. Antonín Dvořák Moravu nejen proto miloval. A jedno ze svých nejvýznačnějších děl, Svatou Ludmilu, věnoval olomouckému pěveckému spolku Žerotín. Ano, tomu spolku, který v Olomouci založil Pavel Křížkovský, učitel Leoše Janáčka. Takže už víme, proč v listopadu 1887 byla v opavském Matičním domě dávána a následně tak nadšeně přijata Dvořákova Hymna českého rolnictva.