Mnoho let se říkalo: chcete sehnat dobrou knihu? Běžte k Fišerovi. Knihkupectví Fišer v pražské Kaprově ulici bylo už svým umístěním – mezi Filosofickou fakultou, Akademií múzických umění, Národní a Městskou knihovnou – předurčeno k tomu stát se kultovním místem setkávání těch, kdo nepovažují knihu za pouhý předmět zábavy na dva večery (nic proti tomu, takové knihy jsou třeba), nýbrž kteří v knize spatřují pomůcku ke studiu či estetickému obohacení. Fišerovo knihkupectví – navzdory své prostorové nevelikosti – v zásadě uspokojilo každý požadavek z oblasti kvalitní beletrie a společenských věd. Za dobrou knihou se prostě chodilo k Fišerovi. Teprve před pár lety mu (v osobě Jiřího Padevěta) vyrostl zdatný konkurent (a svého druhu nástupce) v Academii. Nicméně fenomén Fišer je fenomén Fišer. Legenda mezi čtenáři i knihkupci.

U Fišera se také konalo nepřeberné množství společenských akci spojených pod názvem křest knihy či autogramiáda. Magacínem v Kaprovce prošla úctyhodná plejáda spisovatelů všeho druhu, světového názoru, mnohdy i národnosti – od Lawrence Ferlinghettiho přes Roberta Fulghuma po Arnošta Lustiga – či třeba Václava Klause. Když zde poprvé veřejně uváděl tehdejší odstoupivší premiér svou knihu Tak pravil Václav Klaus (zjara 1998), vinul se zástup podpisuchtivých čtenářů přes dva rohy až k magistrátu na Mariánském náměstí. Takové srocení myslím ani předtím ani potom u Fišera nezažili. Přesto to zvládli – i díky osobě pana šéfa – s brilancí a elegancí. Ostatně byl to sám Václav Klaus, kdo tehdy za každou cenu chtěl, aby se tato kniha podepisovala právě u Fišera. Znal a oceňoval kvality jeho podniku a jeho zákazníků.

Bohumil Fišer, jehož jméno jste mohli číst na štítu v Kaprově ulici, zemřel. Odešla v něm nejen legenda řemesla, které, jak by se zdálo, v éře knižních velkoprodejen může mít na mále. Knihkupec je totiž něco víc než pouhý prodavač. Je to – v nejlepším případě – skoro osobní přítel zákazníka, jeho rádce a průvodce na cestě za dobrou literaturou. To bylo odjakživa krédo dobrých knihkupců, kteří ctili tuto tradici již od dob Rakouska-Uherska a zejména 1. republiky. Fišer k takovým určitě patřil.

Kromě toho to byl příjemný chlapík s náramně živýma očima. Těm, co jej znali, bude chybět. Pro všechny ostatní, jak doufám, zůstane přítomen na rohu Kaprovy ulice v prodejně, které dal své jméno a své profesní zásady.

(Psáno pro Česká média)