Bílí umělci by nikdy neměli vystupovat v roli černochů, indiánů či Asiatů!

Určitě jste zaregistrovali, jak Markéta Konvičková ve třetí řadě show Tvoje tvář má známý hlas ztvárnila zpěvačku Arethu Franklinovou.

Maskéři si dali opravdu záležet na tom, aby byla zpěvaččina podoba co nejvíce podobná černošské zpěvačce. Nezapomněli samozřejmě ani na tmavé nalíčení obličeje, aby zpěvačka ve zmíněné show vypadala jako skutečná černoška.

To samé však nelze říci o podobě Romana Vojtka, který taktéž účinkoval v roli Arethy Franklinové, ale bez jakéhokoli tmavého líčení. Bílá Aretha Franklinová může mnoha hudebním fajnšmekrům připadat trochu zvláštní, ale mělo to svůj důvod. Majitel licence si totiž vyžádal, aby zde nadále nevystupovali bílí interpreti nalíčení jako umělci tmavé pleti. Tento zákaz je nepochybně dalším významným krokem v boji proti rasismu a předsudkům.

Mnozí by se měli omluvit

Markéta Konvičková by se měla za své jednání určitě omluvit, podobně jako to udělal Hank Azaria. Ten se jako bílý herec veřejně kál za to, že v seriálu Simpsonovi daboval postavu Apua Nahasapímapetilona, který je indického původu. Americký herec zde prohlásil, že by se nejraději osobně omluvil každému Indovi v této zemi. Zda bude jeho lítost opravdu účinná, není zdaleka jisté. V každém případě by bylo žádoucí, kdyby se ke stejnému kroku odhodlal i Vítězslav Bouchner, který stejnou postavu ze Simpsonových daboval v češtině. Měl by se omluvit všem Indům žijícím v Česku, že si nebyl vědomý svého rasismu a dovolil si dabovat postavu Inda, přestože sám Indem nebyl.

V Česku by si z Hanka Azarii mělo vzít příklad např. i Divadlo Járy Cimrmana a omluvit se třeba za to, že černochy (a je úplně jedno, že se jednalo o albíny), hráli výhradně bílí herci, a navíc ještě k tomu samí muži. Věřím, že se zmíněné divadlo v tomto nechá poučit od jiných progresivněji smýšlejících umělců a konečně se v něm zasadí o větší diverzitu v zastoupení žen a také rasových, genderových a sexuálních menšin.

Už dávno se také měly přestat vysílat filmy o Vinnetouovi, kde se tvůrci dopustili stejného hříchu - indiány zde totiž hráli bílí herci. Stylizovat se do role příslušníka etnika jiné barvy pleti je jedním z nejhorších projevů rasismu, protože takové chování jen pomáhá udržovat předsudky a negativní stereotypy týkající se lidí jiné barvy pleti.

Černé postavy v bílých rolích jsou v pořádku

Naopak když vystupují černé a obecně nebílé postavy v tradičně bílých rolích, je to samozřejmě v pořádku, protože se tím hluboce zakořeněné předsudky pomáhají odbourávat. Jedním z příkladů je německá pohádka O princezně Amélii vzniklé na motivy známé pohádky Sůl nad zlato, kde jedním z protagonistů je černošský princ.

Nesmíme zapomenout ani na připravovanou britskou třídílnou minisérii Anna Boleynová věnovanou životu druhé manželky anglického krále Jindřicha VIII., kde titulní roli má hrát černá herečka Jodie Turner-Smithová. V takových případech samozřejmě není vůbec nutné obtěžovat se něčím takovým, jako je historická přesnost, či zda umísťování některých postav je adekvátní místu vzniku pohádek.

Za zmínku zde stojí i kauza kolem nizozemského překladu básně „The Hill We Climb“ od mladé americké autorky afroamerického původu Amandy Gormanové, kterou přednesla na inauguraci prezidenta Joea Bidena. Nejprve měla dílo černošské básnířky do nizozemštiny přeložit mladá spisovatelka Marieke Lucas Rijneveldová. Ta nabídku nakladatelství Meulenhoff nejdřív přijala, nicméně po vlně kritiky ze strany pokrokově smýšlející veřejnosti, podle níž měla báseň přeložit černoška, se ale možnosti přeložit báseň překladu vzdala.

Roman Vojtek jako Aretha Franklin. (novaplus.nova.cz)

Dá samozřejmě rozum, že autorku rozhodně nemohla omlouvat skutečnost, že sama patří k jiné znevýhodněné skupině – považuje se totiž za nebinární a cítí se být ženou i mužem zároveň. Bílí autoři by samozřejmě vůbec neměli ani překládat ty černé, což nakonec uznala i autorka, když řekla: „Vyděsil mě poprask okolo toho, že bych měl šířit poselství Amandy Gormanové. Rozumím všem, které ranil fakt, že si Meulenhoff vybral mě.“ I z této mladé umělkyně by si měli lidé nejen v Česku vzít příklad.

Pro bílé umělce by tedy měla být jakákoli stylizace do nebílých rolí tabu. Úplně nejlepší by nejspíše bylo, kdyby se ve filmech a všech uměleckých dílech bílých autorů snad s výjimkou zmíněných pohádek a historických filmů veškeré postavy jiné barvy pleti vůbec nevyskytovaly. Jinak se patrně nikam neposuneme a ten lepší svět, kde už nebude existovat rasismus, předsudky a stereotypy, nikdy nepřijde.

Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky