Moravská metropole si prožívá svoji Sofiinu volbu. Chce-li dosáhnout na evropské peníze pro revitalizaci městské kanalizace, musí sama zašátrat hluboko v kapse, což neznamená nic jiného než šetření, kde se dá. Osazenstvo radnice přišlo s nápadem na dvacetiprocentní škrty v příspěvkových organizacích města, počínaje domovy důchodců, přes zoologickou zahradu až po kulturní stánky. Jejich zaměstnanci a návštěvníci protestují nejhlasitěji. Tisíce lidí vyšly ve středu do ulic, tisíce signatářů má nesouhlasná petice. Nejskandálněji působí plánované úspory v legendárním Divadle Husa na provázku a také v brněnském Národním divadle, jehož ředitel Daniel Dvořák dokonce zvažuje dočasné uzavření Janáčkovy opery.

Z celé šlamastyky nejviditelněji vyčnívá trojice problémů. První se týká stylu práce komunálních politiků a jejich komunikace s voliči. Primátor Roman Onderka (ČSSD) se na jedné straně pyšní tím, že Brno se svými třemi tisíci korunami dotací na kulturu na jednoho obyvatele dává absolutně nejvíc v zemi, a konejší, že nic není zatím rozhodnuto a na stole leží hned několik variant řešení zapeklité situace. Na straně druhé ale již koncem září tentýž primátor prohlásil: "Naděje, že peníze pro organizace najdeme, je téměř nulová." Kromě toho si Onderkův velkokoaliční tým pokaňkal pověst už dřívějším zbytečným zrušením poradního sboru pro kulturní politiku. A aby nebylo průšvihů málo, proslýchá se, že zkraje října přišli brněnští radní s novinkou – začnou si zjišťovat, které neziskové organizace s městem vedou soudní spory, a podle toho budou rozdělovat dotace. Je věru zvláštní, jaké patálie provází soužití tradičně soudržných Brňanů s jejich volenými zástupci, a to jedno volební období za druhým, nezávisle na tom, která partaj má zrovna navrch.

Další problém je ve financování kulturních klenotů napříč republikou. Na Moravě si například stěžují, že zatímco na srovnatelné instituce v Praze jdou prostředky ze státního rozpočtu, Brno má smůlu. A to je ještě čekají slabší příjmy ordinované rozpočtovým určením daní. Třetí potíž můžeme popsat jako chaos v prioritách. Brněnští divadelníci požadují respekt k hodnotám. Kultura je podle nich způsob, jak vystupovat aktivně ve veřejném prostoru a podílet se na mravní kultivaci občanů. Mají pravdu. Pro českou realitu ale bylo příznačné projednávání úprav DPHv parlamentu. Jedni chtěli zachování nižší sazby na tiskoviny, druzí na základní potraviny. Neuspěl nikdo. A hříšné částky utíkají z veřejných rozpočtů všemožnými korupčními a klientelistickými kanály dál.

Psáno pro ČRo1