K Allenově autobiografii

Ke sdělení, že od něj a od jeho manželky Soon-Yi odmítla Hillary Clintonová přijmout příspěvek na prezidentskou kampaň, Woody Allen dodává: „My se teď nemůžeme zbavit pomyšlení, že kdyby měla těch pět a půl tisíce dolarů navíc, mohla třeba získat Pensylvánii, Michigan nebo Ohio.“ (W.Allen: Mimochodem, s. 350) – Citát je reprezentativní co do obsahu i formy filmařovy autobiografie.

Nejprve k formě. Kniha překypuje sebeironií (poučí nás třeba, co je a jak se projevuje Woodyho „vstupní fóbie“, tj. fóbie někam vstoupit) a jemným humorem. Kolikrát najdeme na jedné straně více vtípků, fórů, humorných narážek. Zasměje se jak ten, kdo se s autorem setkává poprvé, tak (a pravděpodobně více) amerikanista či příslušník filmařské branže. Jistě též zásluhou „kongeniálního“ překladu Michaela Žantovského.

Nyní k obsahu. Aféře, po níž se na americké levicové scéně stala z Allena persona non grata, je v české verzi od strany 199 věnována integrálně zhruba padesátka stran. Až do konce zůstává přítomna v pozadí, občas znovu vykoukne. Shrňme vlastní aféru: Soon-Yi žila od pěti do sedmi let v jihokorejském Soulu na ulici, pak se dostala do sirotčince. Zde si ji vybrala americká herečka, která ji následně adoptovala. Už jako zletilá se dala Soon-Yi dohromady s Woodym, jehož partnerský vztah se Soon-Yiinou adoptivní matkou zrovna setrvačně dojížděl. (Soon-Yi zpětně prohlásila, že v soulském sirotčinci se cítila lépe než u oné adoptivní matky.) Oficiální vyšetřování nepotvrdila žádné ze mstivých nařčení dotyčné herečky vůči Allenovi. (Úplně první nařčení, které sestěhováním a sňatkem Woodyho Allena a Soon-Yi vyšumělo, znělo, že Woody měl Soon-Yi „znásilnit“.)

Woody Allen tedy nějakou dobu dál točil filmy, než padl – aniž se v jeho věci oficiálně cokoli změnilo – jako jedna z „vedlejších škod“ za oběť mohutně vzplanuvšímu hnutí MeToo. (Woody sám píše o „fanatičkách“ tohoto hnutí; v tuzemsku známe rčení: „Když se kácí les, létají třísky.“ Snad že létající třísky mohou zasáhnout / zranit i neopatrného opodál?) Na sociálních sítích totiž namnoze nařčení splývá s odsudkem. Smutné je dočíst se, kterak jistý herec halasně věnoval honorář za účinkování v Allenově filmu na dobročinné účely a v soukromí se pak Allenovi omlouval, že prý mu to doporučil manažer pro zvýšení vyhlídek na Oscara za účinkování v jiném filmu…

Obojaký herec je – jako spousta jiných „celebrit“ – uveden jménem. Kniha vůbec oplývá zákulisními informacemi z americké i světové kultury, historkami z natáčení i distribuce, peripetiemi vztahů s producenty (jednoho museli prý po zkušebním promítnutí „držet“, aby filmaře fyzicky neinzultoval), vzpomínkami na zesnulé kolegy, postřehy k různým způsobům hereckého umění u různých aktérů a k dalším filmařským profesím. Jako herečky (po řemeslné stránce) si Woody své mstivé bývalé partnerky cení. Tenorem autobiografie je zápas o tvůrčí svobodu. Jedna historka z distribuce: „Jednou, když Harvey Weinstein koupil za spoustu peněz distribuční práva na můj film Všichni říkají: Miluji tě, zhnuseně zjistil, že v té rapové písničce je slovo motherfucker, a chtěl po mně, abych ho odstranil. Vysvětlil jsem mu, že to neudělám.“ (s. 269)

Dozvíme se, kolika ženám Woody poskytl při svých filmových projektech práci bez mzdové diskriminace. (Tento údaj a pár jiných zřejmě autor do díla začlenil na radu svých právníků.) Woody se představí rovněž jako jazzový hudebník.

Oficiálně, tj. řádnou soudní cestou, proti zveřejnění originálu Allenovy autobiografie nikdo nic prosadit ani nezkusil. Leč „woke“ (probuzení, uvědomělí) přece jen zařídili, že nakonec nevyšel v původně nasmlouvaném nakladatelství, ale jinde...

Pochválili jsme „kongeniální“ překlad, nechválíme korekturu. Nejméně jednou jsem při čtení zavadil o ponechané slovo navíc a o slovo v nesprávném pádu. „Když bylo Mosesovi třicet a řekl své matce, že se mnou chce obnovit kontakt, pořádně si to odnesl a celá rodina ho zavrhla… Můžete si z toho udělat představu, jaká poslušnost, podobná nějakému kultu, se od dětí vyžadovala.“ (s. 340, zvýrazňujeme) Místo „nějakému kultu“ mělo v textu stát „nějaké sektě“. (Telefonicky konzultováno s PhDr. Alenou Černou, Ph.D. z jazykové poradny.) Termín korektor mohl a měl opravit. Jak opakovaně upozorňuje Karel Oliva svými – zdánlivě až donkichotsky působícími – dodatečnými autorskými „korekturami (redakčních) korektur“ v Lidových novinách, korektoři jsou Achillovou patou tuzemské publicistiky. Mimochodem právě dotyčné vydavatelství se spolupodílelo na vydání kunderovské (anti)monografie, kde korektoři podrazili autora (Novák, J.: Kundera. Český život a doba, Praha Argo a Paseka 2020): na Kunderovo poslední dílo se tam odkazuje střídavě jako na „Slavnost bezvýznamnosti“ a na „Svátek bezvýznamnosti“. (Není-li „vychytán“ ani název vykládané knihy, jak potom vzít vážně předloženou interpretaci samu, sebevíc převratně se tvářící?)

Závěrem výzva pro Jiřího Bartošku, prezidenta Mezinárodního filmového festivalu v Karlových varech, který jistě už shání filmařské celebrity na příští ročník festivalu. Co takhle diskrétně přizvat Woodyho? Pokud se ve Varech najednou zjeví, o publicitu bude každopádně postaráno (ať se přítomné další celebrity zachovají jakkoli – zůstanou, nebo se urychleně odporoučejí)…

Allen, W.: Mimochodem. Z anglického originálu Apropos of Nothing. Autobiography vydaného nakladatelstvím Arcade Publishing v New Yorku roku 2020 přeložil Michael Žantovský. Odpovědný redaktor Petr Onufer. Vydalo nakladatelství Argo Praha roku 2021. První vydání. 360 s.