Salman Rushdie (*1947) se narodil v Bombaji, v Indii, ale je britský spisovatel. Někteří mu závidí. Není proč. Zažil své. Ještě zažije. Ještě to možná neskončilo, vždyť vloni v srpnu na něj klidně spáchal atentát islámský extremista a spisovatel skoro přišel o zrak. Jistě nemusím opakovat celou historii, a tak jen pár slov: román Satanské verše, fatva, následný život ne přímo v krabici, ale „v skrytu“ a... Dost spisovatelů je introvertních, a tak mu snad i ono vynucené ŽIJ V SKRYTU záviděli. Ve skutečnosti prožil VEŘEJNÉ peklo. Probíhalo za občasného přemísťování jeho bytosti a podrobně to líčí mj. knihy Carmel Bedfordové Případ Rushdie (1994, česky Mladá fronta, 1997) a Rushdieho Joseph Anton. Vzpomínky (2012, česky Paseka, 2012).

Popularita tak získaná (odsouzením k smrti za pár odstavců) sice zdvíhá náklady, o tom se hádat nebudeme, ale Rushdie není žádný Dan Brown. Chci říct, že by patrně figuroval v panteonu světového písemnictví bez dotyčné „reklamy“. Možná jenom nenápadněji. Ve svém díle, které napsal či vyšil, propletl tento novodobý Kafka i Melville celou západní tradici s tradicí orientální. Aspiruje na Nobelovu cenu a Akademie mu ji pouze za to, že tkví na jakési černé listině, nedá; ať si o Akademi myslíme cokoli.

Jazyk pravdy (2021) je kniha přednášek a esejů psaných i pro mezinárodní Pen klub, ale nejen pro něj. Nechybějí stati Usáma bin Ládin, Vánoce nevěřícího, Zápisky o zahálčivosti, Osobní zkušenost s koronavirem a ve finále Rushdiem vyplněný Proustovský dotazník; původně zveřejněný v časopise Vanity Fair.

Text Sebastialo Salgado byl původně předmluvou ke svazku Salgadových fotografií. Příspěvek Klara Walkerová vznikl, když této malířce udělilo cenu losangeleské Hammer Museum. A již roku 1977 poznal Rushdie herečku Carrie Fisherovou, přičemž jejich přátelství věnuje několik překvapujících stránek. „Vyrůstal jsem s třemi sestrami a žádným bratrem,“ zdůrazní. Sami čtěte, jak pokračuje.

Celá druhá část knihy sestává z úvah věnovaných spisovatelům, a to včetně Hanse Christiana Andersena, Harolda Pintera, Arthura Millera, Christophera Hitchense, Philipa Rotha, Kurta Vonneguta, Samuela Becketta, Cervanta a Shakespeara. Jatka číslo pět četl Rushdie roku 1972, a tedy tři roky poté, co vyšly, a současně tři roky předtím, než vydal svůj první román.

Bylo mu pětadvacet. A nepochybuje, že Vonnegutova kniha měla tak výrazný úspěch ze stejného důvodu jako (starší) Hellerova Hlava XXII. Čtenáři při ní ne vždy, ale často mysleli na Vietnam. Na tamní americkou přítomnost. A zatímco Hlavu vnímá Rushdie jako frašku „odehranou s kamennou tváří“, v Jatkách na válce pranic směšného nevidí. Heller je mu Chaplinem, Vonnegut Frigem. Melancholikem. I Rushdie říká: „V životě dopadne všechno jinak,“ ale Vonnegutovo „tak to chodí“ nechápe jako metodu, jak se s tím smířit. Ta slova bere jako způsob, jak čelit smrti. „Objevují se v textu pokaždé, když někdo zemře. A pouze, když někdo zemře.“ Podle Rushdieho je Vonnegut především sžíravě ironický, ale ne všichni čtenáři si totální masivnost a strašnou temnotu jeho ironie uvědomí. Vonnegut přitom nebyl žádný fatalista a není v té knize ani rezignovaný. A Jatka jsou - navzdory všemu surrealistickému - velký realistický román; na tom nemění nic ani to, že v Drážďanech umřelo „jen“ dvacet tisíc lidí; ne 135 000, jak uvádí Vonnegut. „Války se dají zastavit, to ano,“ dodává, „ale asi tak snadno jako ledovce.“

Z Rushdiem vyplněného Proustovského dotazníku (str. 495) si na závěr dovolím citovat jen krátce. Co považujete za svůj největší úspěch? Pokračování.

Co považujete za nejpřeceňovanější ctnost? Víru. Co je vaším největším rozmarem? Lingvistika. Jaké vlastnosti si nejvíce ceníte u žen? Humoru. Kde byste chtěl žít? V regálu knihovny, a to navždy.

Salman Rushdie: Jazyky pravdy. Eseje 2003-2020. Překlad Martina Neradová. Nakladatelství Paseka. Praha 2023. 512 stran

https://www.kosmas.cz/knihy/518298/jazyky-pravdy/