Orlando Figes v knize Revoluční Rusko 1891-1991 přistupuje k tématu ruské revoluce velmi netradičně a zeširoka, což z jeho díla tvoří perfektního průvodce vývojem Ruska a později Sovětského svazu v uvedeném období. Autor neopomíjí žádnou důležitou událost, která předcházela a následovala po klíčovém roce 1917.

Začíná rokem 1891, kdy velký hladomor, tentokrát ještě způsobený klimatickými podmínkami a tím pádem katastrofální neúrodou, popisuje změny ve společnosti a Rusko jako takové. Právě popis života v Rusku, na venkově i ve městech, je pro pochopení následujících událostí klíčový. Projdeme si rok 1905, kdy to s revolucí ještě nevyšlo, ale nastaly určité změny oslabující samoděržaví.

Roku 1917 je samozřejmě věnována velká pozornost, jak jaru, tak i podzimu. V knize ale rozhodně nejde o ústřední a nejvíce prostoru zabírající období, což je pro mě, jako pro člověka toužícího vnímat širší souvislosti a následky, dobře. Následuje mír podepsaný v Brestu Litevském, jeho dopad na Rusko, občanská válka. Krátké období panování Lenina vystřídalo Stalinovo delší a pro Rusko náročnější období. Dostatečný prostor je věnován Velkému teroru z konce třicátých let, druhé světové válce a snahám Sovětského svazu o získání co největší sféry vlivu v poválečné Evropě. Do popisu zániku Sovětského svazu se pak dostaneme přes líčení doby, kdy se velmi rychle střídali generální tajemníci.

Autor v knize mimochodem vytvořil i zajímavou linii týkající se Československa, od legií po Havla. Není obsáhlá, ale důležitá z hlediska vývoje ruských dějin, přesněji řečeno je vidět, jak Rusko olivňovalo naše dějiny.

Největší výhodou knihy Orlanda Figese je její velký časový záběr. Vždycky jsem si chtěl přečíst dílo týkající se dějin Ruska, resp. Sovětského svazu dvacétého století a „Revoluční Rusko 1891-1991“ moje potřeby splnilo vrchovatě. Je čtivé, zaměřuje se na důležité milníky i detaily, které čtenáři umožní udělat si obrázek o tom, jak to v Rusko vypadalo. Autor dávkuje čísla velmi střídmě, vědom si toho, že nepíše encyklopedii nebo vědeckou studii pro omezený počet odborníků. Naopak napsal knihu, která uspokojí široké spektrum čtenářů zajímajících se o historii a o Rusko jako takové.

Pro potřeby člověka vyžadujícího utvořit si základ pro vnímání historických souvislostí a načerpání jakési dobové atmosféry jde o skvělou knihu. Svůj podíl na její čtivosti mají jistě i překladatelé Dvořákovi a dík patří i redakci, která měla při doplňování do počtu titulů bohužel zatím skromné historické edice opět šťastnou ruku.

Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Pavel DOBROVSKÝ – BETA