Moje žena každé ráno při snídani asi čtvrt hodiny sleduje na svém mobilu diskuse členů a příznivců několika sdružení, v nichž se diskutuje především o přírodě, o stromech a o zvířátkách, zejména pak o čápech.

Včera odložila mobil a ztrápeně prohlásila: asi nám za čas nařídí, abychom nerozlišovali v psaných textech shodu podmětu s přísudkem a psali všude buďto ypsilon, nebo měkké i.

Musel jsem jí dát za pravdu. I tady na Psu se občas stane, že to někomu tak zvaně ulítne, ale většinou se hned opraví. Avšak ve veřejných diskusích na internetu je to s gramatikou nesmírně ubohé. Naprostá negramotnost bez ohledu na stáří diskutujících. Takže zjednodušení gramatiky, v níž by existovala jakási svévole, by bylo zřejmě přijato s nadšením. Ovšem při četbě dávno vydaných knih bychom kroutili hlavou, jak naši předkové byli negramotní. Však kdo z vás pamatuje, že se slovo sirup psalo kdysi s ypsilonem?

Horší je, že se nám ta negramotnost objevuje i v nejrůznějších reklamách velkých firem. Nepochopím, proč si firma, která má milionový obrat, nemůže za pětistovku najmout učitele češtiny, který jí opraví gramaticky špatné reklamní slogany, zejména pak texty a jiné.

Teď jenom čekám, kdy se ona současná „revoluční hnutí“, potírající pohlaví a jiné, objeví i v gramatice. Až někdo přijde na to, že v určitých případech je určující mužský rod, pročež píšeme „ženy a muži běželi“, což možná prohlásí za potupu žen a bude požadovat, aby se psalo, „ženy a muži s nadšením souložily“.

Mám strach o jiná ustálená klišé. Jsme zvyklí „pozdravovat pány rodiče“. Ovšem kde je matka? Není to její diskriminace? Nebo byli naši předkové natolik prozíraví, že nás připravili na dobu, kdy pány rodiči bude několik mužů gayů?

V poslední době se objevují tendence odbourat psaní velkých písmen v osloveních Vy pane, Vy paní a podobně. Nositeli těchto tendencí jsou zejména mladí lidé, kteří nepovažují e-maily za dopisy, na které se vztahuje dle stále platných Pravidel českého pravopisu o psaní velkých písmen. Půjde-li to tak dále, psaní velkých písmen při oslovování osob v psaných textech vymizí.

Nepodceňujme češtinu. Jak v sobotních Lidových novinách upozorňuje textař a překladatel Petr Komers, ona formulace že „ve Vrbětické kauze se pracuje pouze s jednou vyšetřovací verzí“ pro lidi znalé češtiny logicky znamená, že „vrbětických kauz“ je nebo bylo či bude několik verzí. Což většina autorů uvedeného výroku současně vehementně popírá. Naštěstí si toho všiml zatím pouze pan Komers. Ten v závěru svého sloupku píše, že ho děsí, když se tak vážnými věcmi zabývají lidé, kteří je „neumějí pořádně a jasně pojmenovat“.

Konec konců už i Ottův slovník naučný u hesla „verze“ uvádí možný termín „různočtení“.

A to ještě nedošlo na změny, před nimiž varuji výše.