Tak nám rehabilitovali Kunderu. Už není mrzkým komunistickým udavačem, ale bázlivým čičmundou. Tolik Bohumil Doležal (Ještě případ Kundera, 20.10.2009). To je chvályhodný posun k věcnému nazírání. Už se tedy nepohybujeme na půdorysu mýtu o Jidášovi, který Krista udal, ani nám není podsouvána komunistická úprava onoho mýtu, totiž mýtus o udavači č. 1, kterým byl, jak je známo, chlapec, který otce svého udal… S takovými paradigmaty útočil na podvědomí čtenáře časopis Respekt (jen tak mimochodem, i Kundera se ve své první reakci bránil užití onoho mýtu vůči své osobě, pravil cosi ve smyslu, jak bych mohl udat člověka, kterého jsem ani neznal, pak teprve dodal, že je mu záhadou, jak se na onen papír dostal, také reakce poněkud zvláštní).

Je pravdou, že není celkem o čem bádat. Věc je vskutku poměrně jednoduchá. Pokud Miroslav Dvořáček skutečně udal okamžitě po svém zatčení Jana Evžena Solmana, jak čteme v Záznamu příslušníka Rosického

„Při osobní prohlídce u něho /tj. Dvořáčka, P.A./ byl nalezen občanský průkaz na jméno Miroslav Petr, o kterém Dvořáček prohlásil, že jej dostal v Německu od jisté fy, která jej poslala do Československa za účelem navázání obchodních styků této fy s ministerstvem techniky. Týž měl vejít ve styk s jistým ing. Solmanem z Vršovic Tolstého ulice č.4, který jest na tomto ministerstvu zaměstnán.“

musí mít tento akt pokračování. A toto pokračování musí být v archívu pana Žáčka a spol. Buď se „mlátičky‘ z StB/NKVD snažily od Dvořáčka dozvědět více o jeho vztahu k ing. Solmanovi, nebo musel agent chodec vysvětlit, proč si historii s Janem Evženem Solmanem vymyslel. Odhadoval bych to minimálně na deset stran textu (poněkud jsem v minulém příspěvku čtenáře mystifikoval ohledně svého vzdělání, vychoval mě v Rusku historik Antonov-Ovsejenko, také jedna z legend ruského Gulagu, takže vím, o čem mluvím).

Ing. Solman ze Záznamu není totiž žádná fikce, ale člověk, jehož osud je snad ještě smutnější než osud Dvořáčkův. Nedalo mi až tak mnoho práce vyhledat dceru ing. Solmana a ověřit si, že údaje ze Záznamu příslušníka Rosického odpovídají skutečné, platné identifikaci v oné době (ač takové věci zásadně nedělám , odkryl jsem její totožnost panu Třešňákovi z Respektu, ani mi za ten mail onen šikula nepoděkoval, což nesvědčí o dobrém vychování, pravda, doporučil jsem mu, ať jí vysvětlí, proč Dvořáček udal jejího otce, to je pro něho omluva).

Místo osvětlení historie udání ing. Solmana Dvořáčkem – je mi líto, o ničem jiném daný ZÁZNAM z hlediska historika primárně nemůže pojednávat, teprve druhotně se můžeme zabývat tím, že je tam jakýsi student Kundera, - je nám opakovaně předkládána historie o tom, jak Dvořáček pátral po ing. Václavíkovi .

Nyní nám byl předložen další text. Publikace Jaroslava Jermana, náměstka ministra národní bezpečnosti od prosince 1951 do prosince 1952, O obraně země proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Když jsem si ovšem přečetl výrok historika Kalouse u nově vykopaného dokumentu, který má dokazovat vinu Kundery, nevěřil jsem svým očím. Pan Kalous nám sděluje po otázce redaktorky následující naprosto udivující věci:

A.cz: Nemohl ale přeci jenom, jak tvrdili dříve někteří kritici, být i ten dokument, ze kterého Jerman čerpal, falsum?
K.:Jsem přesvědčen, že ne. Neumím si představit, že by někdo tehdy postoupil falsum náměstkovi ministra. Dokument, jenž jsem nalezl, a je veřejně dostupný, v podstatě vyvrací námitky, že tato zpráva byla falsum.

Takový diletantismus jsem skutečně nečekal. My se v sovětologii zabýváme tím, zda-li jedna událost byla – tehdy - falšována ne jednou, ale dvakrát, třikrát (např. smrt/vražda Stalina), jak se měnily úhly pohledu, proč a jak se falšovalo. Vlastně si ani nejsem jist, zda-li existuje něco, co nebylo zfalšováno. A hle, vše je tak prosté… Stačí míti Kalouse.

Pokud pánové Žáček a spol. v archívu pokračování příběhu udání ing. Solmana Dvořáčkem nemají, což bych si dovolil předpokládat, nemáme před sebou žádný Záznam, nýbrž falsum. Dodatečný výrobek z dílny StB/NKVD, i když z onoho období. Pokud si podobný doklad vyšetřovatelé připravili sami, mohli se jím i nezabývat. A nemůžeme vyloučit, že Jerman použil opět náš oblíbený Záznam, který tzv. vytvořil orgán Rosický, i když tento doklad upravil pro svůj pragmatický účel, jak bylo v oné době obvyklé. Konec zní totiž náhle takto:

Při osobní prohlídce byla u jmenovaného nalezena falešná občanská legitimace na jméno Miroslav Petr. Při podrobném výslechu na krajské správě STB Praha pak bylo zjištěno, že Dvořáček prodělal zpravodajský výcvik v Mnichově a byl poslán do ČSR jako agent CIC za účelem získávání zpráv o vojenských, hlavně leteckých objektech, neboť Dvořáček byl propuštěn z letecké akademie.

Jan Evžen Solman, jak mávnutím kouzelného proutku, zmizel….

Pánové, otevřete archívy a přestaňte se vymlouvat na to, že veřejnost není dostatečně vyspělá, aby podobné informace unesla. Ať víme, o čem je vlastně řeč. Začínáte být únavní…