V průběhu ruské invaze na Ukrajině můžeme za ty více než dva roky pozorovat už jisté trendy a opakující se jevy. Kromě obvyklých „červených linií“, jejichž překročení má znamenat „nepřijatelnou eskalaci“ včetně hrozeb jadernou apokalypsou, jen abychom se následně z Moskvy dozvěděli, že o nic nejde a veškeré dodané zbraně už stejně byly snadno zničeny (nezřídka ještě před jejich dodáním), jsou oblíbeným tématem mírová jednání a příměří. V této souvislosti lze pozorovat dvě vzájemně se proplétající propagandistické linie – Rusko je „neporazitelné a nezadržitelně se valí vpřed“ a zároveň je Rusko „altruisticky mírumilovné a naprosto důvěryhodné“, takže je nutno splnit jeho požadavky a přistoupit na jeho „spravedlivé“ (jak jinak) mírové návrhy. Někteří propagandisté, například jako proslulý „hadí muž“ generál Pelz jsou natolik pružní, že dokáží obě tyto linie obsluhovat zároveň (příklady zde a zde). Většinou však můžeme pozorovat určitou sinusoidu ve smyslu: Rusko se vítězně valí a zní oslavné chorály a výzvy „vzdejte se, dokud je čas“. Když se valení zadrhne, nebo to začne vypadat, že by mohlo, tak přijde volání po míru, samozřejmě prezentované jako nevyhnutelná nutnost a jako nezměrná ruská velkorysost, tj. mír hned. A aby se o tom moc nepřemýšlelo, tak je nutno to podat jako jedinou alternativu k bezprostředně hrozící „jaderné apokalypse“. Ovšem vyhrožování jaderným útokem by nepůsobilo věrohodně s deklarovanou ruskou mírumilovností, takže je nutno najít záminku ze strany „zlých západních imperialistů“.

Aktuálně se taková záminka vyskytla v souvislosti s Macronovým výrokem o eventuálním vyslání vojáků NATO na Ukrajinu, což fanoušci „ruského míru“ rychle spěchali využít (příklad viz zde). Jelikož je to prezentováno téměř jako předehra k třetí světové válce, tak přidávám pár poznámek pro doplnění kontextu:

1. Na lovu s Macronem

Brát vážně vyjádření francouzského prezidenta o eventuálním nasazení vojáků NATO, může jen někdo velmi naivní, anebo někdo s touhou přihřát si ruskou „mírovou“ polívčičku. Zvláště to platí, pokud tím prezidentem je notorický telefonista do Moskvy – Macron, jenž je klasickým příkladem francouzského nutkání hodně mluvit s výraznými gesty, ale reálně dělat málo nebo nic. Jakkoli je francouzská armáda, vzhledem k dostupným prostředkům, relativně efektivní i účinná (zejména ve srovnání se sice rozpočtově „bohatším“, ale totálně neefektivním a bezmocným Bundeswehrem – blíže viz toto video), v případě pomoci Ukrajině Francie není rozhodně žádným jestřábem, a to ani v kvantitě ani v iniciativě. V případě přímého francouzského nasazení ve východní Evropě se zdá být reálnější klasický citát připisovaný Normanu Schwarzkopfovi (a zpopularizovaný v této knize Františka Kotlety, jež se shodou okolností také odehrává v Rusku): „Jít do války bez Francie, je jako jít na lov bez akordeonu.“

1. Červené linie, které nebyly

I kdyby k nasazení vojáků NATO na Ukrajině došlo, tak je poněkud předčasné z toho vyvozovat brzký konec světa. Už nyní působí v rámci ukrajinské armády Mezinárodní legie složená ze zahraničních dobrovolníků, jež je plně legitimní v rámci válečného práva, a přesto žádné vyhlášení války či jiné podobné odvetné akce, natož pak jaderné, se ze strany Ruska vůči zúčastněným státům nekonaly. Proč by tedy tyto státy, včetně členů NATO, nemohly podobným způsobem vyslat na Ukrajinu „dobrovolníky“ z řad příslušníků svých ozbrojených sil a třeba jim i po dobu vyslání hradit plat a poskytnout jim výzbroj? Jak by se to lišilo od ruských „vojáků na dovolené“ z let 2014 a 2015?

A proč se držet při zemi? Například během Korejské války bojovaly v rámci severokorejské armády více než 2 miliony čínských „dobrovolníků“, kteří tedy násobně převyšovali velikost „hostitelské“ armády a přirozeně dorazili i s výzbrojí a s logistickou podporou. Tito „dobrovolníci“ bojovali proti mezinárodním silám OSN, jejichž jádrem byly jednotky americké armády. Byla tedy překročena „červená linie“ a Čína se stala cílem odvetných amerických úderů? Došlo k dramatické eskalaci směrem k třetí světové válce, jako je to opakovaně prorokováno v souvislosti s Ukrajinou?

To však nebylo vše. Do téhož konfliktu (i jehož samotné spuštění se odehrálo na příkaz ze SSSR) se zapojil i Sovětský svaz a toto zapojení nebylo pouze ve formě materiální podpory a dodávek zbraní. SSSR na základnách (doplněnými přirozeně sovětskými jednotkami protivzdušné obrany) v Číně rozmístil své nejmodernější stíhací letouny, které pilotovali příslušníci sovětského letectva. Ti přelétali do korejského vzdušného prostoru, kde se značnými úspěchy útočili na tam operující americká letadla (viz známé „údolí MiGů“). Nejednalo se o nějakou dílčí epizodu. Ztráty amerických letadel se počítaly ve stovkách a výjimkou nebyly vzdušné bitvy čítající desítky letadel na obou stranách.

To je srovnatelné s rozmístěním amerických jednotek vyzbrojených F-22 Raptor do Pobaltí, Polska a Rumunska, které by si s letmo namalovanými ukrajinskými znaky vyrážely zastřílet nad Ukrajinu. Fakticky se tak SSSR v části Severní Koreje pokoušel vytvořit „bezletovou zónu“. A jaká na to byla reakce? Vyhlásily USA válku SSSR? Prohlásily (jako to aktuálně činí Rusko), že příslušné letecké základny jsou legitimním válečným cílem a zaútočily na ně jadernými či alespoň konvenčními prostředky na příslušné letecké základny?

Podobné to bylo i ve Vietnamu s jediným rozdílem, že protivzdušná výzbroj dodaná ze SSSR i s obsluhou a „poradci“ (řádově šlo o několik tisíc osob) byla umístěna přímo v oblasti bojů a nikoli na zahraničních základnách. To se mimo jiné stalo osudným i budoucímu senátoru a prezidentskému kandidátovi Johnu McCainovi. (A naopak se tomu úspěšně vyhnul Donald „Modrá knížka“ Trump.) Stejně tomu bylo i v Egyptě během tzv. Opotřebovávací války v letech 1967–1970. SSSR se postaral o obnovu a modernizaci egyptské armády poražené Izraelem v roce 1967. S dodanou výzbrojí dorazilo 10-12 tisíc sovětských „poradců“. A jelikož Izraelci moderní exempláře dodané sovětské techniky opakovaně zvládali ničit, anebo i demontovat a brát si je s sebou k pozdějšímu prozkoumání, součástí sboru „poradců“ se kromě obsluhy protivzdušné výzbroje (operace Kavkaz) stalo i až 150 sovětských pilotů, kteří se brzy poté aktivně zapojili do boje s izraelským letectvem a utrpěli v něm i ztráty (viz též operace Rimon 20).

Tedy příslušníci sovětských ozbrojených sil se aktivně zapojili do válek v Koreji, Vietnamu i Egyptě. A co se stalo? Jak to přispělo k dramatické eskalaci v době vrcholící Studené války? Nijak. Ačkoli to bylo „veřejným tajemstvím“, tak USA i další zúčastněné státy dělaly, že o ničem neví, a předstíraly, že se střetávají pouze s mimořádně obdařenými (výcvikem i výzbrojí) „domorodci“ a že vlastně „o nic zvláštního nejde“. Proč by to v aktuálním případě Ruska, které je navíc mnohem slabší, než byli oba hlavní účastníci Studené války, tedy mělo probíhat jinak?

1. Podpora a nepodpora

Je tedy vidět, že pro případné intenzivní zapojení „dobrovolníků a poradců“ s výzbrojí NATO existuje dostatečný, historicky ozkoušený, prostor. Jiná věc je, že to není potřeba, protože Ukrajinci, na rozdíl od tehdejších příslušníků armád Severní Koreje, Severního Vietnamu, Egypta atd., již vícekrát prokázali, že zvládnou západní výzbroj účinně používat, a to občas s větší účinností, než jaká byla předpokládána výrobcem. Jedním z příkladů může být i kreativně ofenzivní použití „obranného“ protivzdušného komplexu Patriot, jenž v ukrajinské režii během uplynulé zimy kočoval podél frontové linie, občas se k ní velmi přiblížil a na chvíli „rozbalil krám“, čímž způsoboval ruskému letectvu operujícímu v „bezpečí“ vlastního vzdušného prostoru opakovaně nepříjemná překvapení (třeba zde, zde, zde a zde).

Bohužel to však části západních politiků nebránilo roky tvrdit opak a znovu a znovu to zneužívat jako výmluvu, proč některé účinnější zbraňové systémy Ukrajině neposkytnout vůbec, anebo je poskytnout pozdě a malém množství. Tato výmluva byla postupně použita u dělostřelectva, bojových vozidel pěchoty, tanků, letadel i střel dlouhého dosahu. Své „máslo na hlavě“ má Biden a jeho tým například za střely ATACMS, které ještě na jaře 2022 navzdory již poskytnutým systémům HIMARS „nebylo možné“ (kvůli zjevně přehnanému strachu z „eskalace“) dodat. Na podzim 2023, tj. po skončení ukrajinské protiofenzívy, to najednou „možné“ bylo, i když jen ve starší verzi a omezeném množství (které však Ukrajinci efektivně využili), aniž by ze strany Ruska došlo k reálné „eskalaci“. A na jaře 2024, poté, co Rusku byly poskytnuty téměř dva roky, aby se na jejich nasazení mohlo postupně adaptovat, je najednou možné je poskytnout v plném rozsahu.

Přeborníkem v tomto směru je však Německo, jmenovitě kancléř Scholz, jenž byl dříve oslavován jako „Merkelová 2“. I když po únoru 2022 Německo postupně a s nechutí upustilo od vehementně prosazované a jako ochrana klimatu prezentované dostavby North Stream 2 (viz proslulá Gazpromem financovaná „environmentální nadace“), Scholz přesto vehementně dál sabotoval poskytnutí těžších zbraní Ukrajině (příklad zde). Jeho koaliční partneři se proti tomu slovně vymezují a hlasitě podporují Ukrajinu, ale jejich skutečné priority se ukázaly při lpění na dodávkách z Ruska skrze North Stream 1 do poslední chvíle, jakož i při jejich neústupném trvání na odstavení jaderných reaktorů, které by mohly potřebu importu z Ruska snížit (blíže viz zde). Stále aktuálním příkladem Scholzovy vytrvalé snahy „hlavně Rusko moc nenaštvat“ je neposkytnutí střel Taurus (viz zde a zde), díky němuž Krymský most stále stojí, i když vzhledem k jejich kvalitě už dávno mohl následovat „ruskou vojenskou loď“.

Závěr

Spekulace o možném nasazení vojáků NATO ze strany Francie je pouze „plácnutím do vody“. Nejde o výraz agresivity, nýbrž spíše slabosti ve stylu „hodně štěkat a málo kousat“. Přesto se to stalo oblíbenou mňamkou pro hlasatele ruského „míru“. Strašení eskalací se v dosavadním průběhu válku ukázalo být zdaleka nejúčinnější ruskou zbraní, ale „červených linií“ už bylo tolik, že přestávají být věrohodné. Takže každá záminka se hodí pro další strašení, které pomůže zamaskovat, že v eskalaci už Rusku „dochází pára“. Může Rusko poslat na Ukrajinu ještě něco, co tam dosud neposlalo? Může Rusko na Ukrajině dělat něco horšího, než co tam dosud dělá? Sotva. Zatímco Západ a zejména USA mají ještě hodně druhů i kusů výzbroje (a zpravidla té sofistikovanější), kterou na Ukrajinu zatím neposlaly. Rusku zbývají už jen ty atomovky. A na to, aby je použili, mají Putin a Šojgu příliš rádi svá měkce vystlaná hnízdečka a zlatá prkýnka na záchodech.

Doplnění ke Korejské válce

Ano, když čínští „dobrovolníci“ zahájili svou první (a velmi úspěšnou) ofenzívu, velitel sil OSN v Koreji, generál Douglas MacArthur navrhoval použití atomových zbraní za účelem zlomení této ofenzívy. Je však typické, že navzdory generálově vysoké prestiži coby vítěze nad Japonskem nebylo jeho požadavku vyhověno. A naopak sám generál byl brzy poté z velitelského postu „odejit“.