KLIMA-KLIMAKTERIUM LIDSTVA: Víčka, brčka
Klima se prý mění, a to my nechceme. Chceme, aby zůstalo stále stejné. A to dá rozum, že se kvůli tomu musí něco obětovat. Rejpalové si furt jenom stěžují, ale je třeba vidět nesporné výhody.
Tak třeba ta skvělá nová papírová brčka. Je sice pravda, že při pití koly tak úplně nevydrží a už v půlce nápoje se vám brčko rozloží v puse na molekuly buničiny, ale zase víte, že se nefutrujete ropným sajrajtem, ale kvalitní celulózou z českých lesů. Proti rozmočení navíc zabírá spolehlivá rada: stačí brčko do tekutiny nenamáčet. Prostě si loknete, a slámku z koly vytáhnete, oklepete a do poslední kapky osušíte.
Podobně se to má s víčky od plastových lahví. Kritikové, co jim nikdy není nic po chuti, si sice stěžují, že je víčka bodají do tváře, že z lahví se nedá pít a že k manipulaci s nápojem potřebujete obě ruce, což vylučuje osvěžení třeba při řízení auta. Ale podle dopravních předpisů se stejně máte plně věnovat řízení a monitorování ostatních příslušníků silničního provozu, takže na popíjení v autě nemáte nárok.
Vůbec nejlepší pro naše klima by bylo nekupovat žádné koly, co se z nich pije brčky, ani žádné plastové láhve a vlastně tekutiny vůbec. Kdo má nejvíc rád planetu, udělá nejlíp, když přestane pít úplně. Takový klimakterický klimaaktivista bez brček, bez víček a bez tekutin do několika dnů zemře, čímž významně uleví jisté nejmenované planetě. A o co jiného by měl člověk usilovat nejvíc?
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
