Výročí 20 let našeho vstupu do EU je dobrou příležitostí k sebereflexi. Dobrou příležitostí k tomu, abychom si položili otázku, zda je pro nás členství v EU výhodné, či nevýhodné.

Ano, přesně takovou otázku je nutno si klást. Už jen samotné položení této otázky je dnes považováno za buřičské a vrcholně kontroverzní. Slovo „euroskepticismus“ je chápáno jako nadávka. Což je ovšem zcela chybné. „Skepticismus“ znamená „nedůvěřivý postoj a kritické posuzování“. Euroskepticismus potom znamená nedůvěřivý postoj vůči EU a kritické posuzování EU.

Chce mi někdo tvrdit, že kritické posuzování čehokoliv je závadné? Pak je fanatik. Kritické posuzování je podstatou jakéhokoliv vědeckého zkoumání i jiného lidského poznání. Naopak nekritické schvalování bez pochyb je známkou fanatismu a náboženské víry. Jsem tedy euroskeptik, protože chci poznávat pravdu.

Evropská unie již dneska není tou Evropskou unií, do které jsme vstupovali. Na počátku byla myšlenka evropské integrace založena na hodnotách větší svobody: To znamená větší svobody pohybu pracovních sil, zboží, služeb, kapitálu.

Nic z toho už dneska není pravda. Jak je to s volným pohybem, jsme mohli vidět během covidu. Jak je to s volným pohybem zboží a služeb nám ukazují cla nebo nedostatek léků v EU. Jak je to s volným pohybem kapitálu nám ukazují banky, které odmítají poskytovat kapitál na základě bonity a ziskovosti klienta, a namísto toho úvěrují na základě toho, zda je ten který klient v souladu s ideologickým Green Dealem.

Krom toho, že ubývá svobod, které stály na počátku myšlenky po EU, ubývá i svobod jiných. Mizí svoboda slova, lidé, kteří se odváží klást otázky a kupříkladu rozporují tvrzení, že za drahé energie může válka, a poukazují na to, že za ně může Green Deal, jsou označování za dezinformátory či putinovce. Migrační pakt nám nutí více či méně skrytým způsobem účast na řízeném dovozu migrantů do Evropy a kulturní destrukci původně národních států.

Green Deal je pak špičkou ledovce, pod rouškou údajné ekologie (se kterou nemá nic společného) se snaží destruovat náš průmysl a životní úroveň. Genderismus se zase snaží znejistit jedince o jejich vlastní identitě. Cancel culture přepisuje dějiny tak, aby jejich nový výklad vyhovoval sněhovým vločkám a kultu všelijak kostrbatě definovaných menšin.

To všechno dohromady je demontáží evropské kultury a evropského ekonomického vývoje. Celá tato ideologie se jmenuj ESG.

Evropská unie je pohlcená ideologií ESG.

Setrvání v Evropské unii pohlcené ESG pro nás již má více nevýhod než výhod.

A nyní se tedy logicky nabízí otázka: Máme vystoupit z EU?

Odpověď není tak triviální, jinak by novináři a mnozí lidé rádi slyšeli. Ve skutečnosti toto je zcela podružná otázka.

Právě jsem popsala, proč je EU pro nás ničivá. Jenomže je nezbytné si uvědomit, že Česká republika patří v rámci EU k nejaktivnějším podporovatelům ESG. Kdo podepsal Green Deal? Babišova vláda. Kdo je hlavním evropským cenzorem? Věra Jourová. Kdo se zavázal k ukončení těžby uhlí? Fialova vláda. Kdo se zavázal k ukončená výroby spalovacích motorů? Fialova vláda. Kdo tlačí na digitální identitu a osekal za našeho předsednictví všechny záchranné brzdy znemožňující státu v rámci digitální identity sbírat o jednotlivci data? Ivan Bartoš.

Proč je členství v EU ničivé? Protože EU je promořena progresivistickou utopistickou ideologií ESG. Zabránilo by vystoupení z EU tomu, abychom dál u nás uplatňovali tuto ideologii? Nezabránilo. Podívejme se na Velkou Británii. Vystoupila sice z EU, ale destrukce její civilizace dál pokračuje a dnes je společensky rozloženější než v době svého vystoupení. Je to právě britské Skotsko, kde nyní platí zákon o hate-speech, podle kterého je trestným činem oslovit osobu proti její vůli jejím biologickým pohlavím.

Vystoupení z EU Británii nepomohlo k porážce ESG.

Vystoupení z EU by nepomohlo k porážce ESG ani nám, pokud bychom neměli nejprve v našich hlavách velmi dobře ujasněné, PROČ z EU chceme vystoupit. Navíc po našem vystoupení by na nás EU obchodně a ekonomicky zaklekla ještě mnohem tvrději, než zaklekla na Británii, které EU činila naschvály a svévolně tím porušovala své vlastní zákony (např. smlouvu GATT).

Postup k naší ekonomické i společenské svobodě i prosperitě musí být tento:

Nejprve se široké vrstvy obyvatelstva musí probudit a uvědomit si, odkud přichází destrukce. Musí umět pojmenovat, že ESG je podobným zlem, jako bylo třeba šíření bolševismu před sto lety.

Teprve až si lidé uvědomí, odkud naše ekonomická i společenská degrese pramení, musí své poznání promítnout do své volby ve volbách.

A teprve až budeme mít takovou vládu a takové složení parlamentu, že většina politické reprezentace bude nekompromisně připravena postavit hráz šíření ideologii ESG, potom tuto hráz musíme postavit. A protože ESG k nám proniká z EU, musíme přestat kývat EU a musíme jí začít vzdorovat.

Netvrďte mi tu, že jsme se k něčemu zavázali a že musíme EU poslouchat, protože je to náš závazek. To není pravda. Každý dnes chápe, že Norimberské zákony byly svého času sice právně závazné, a přesto měl každý plné morální právo se jim postavit. Rozkulačování českých zemědělců bylo v 50. letech právně závazné, a přesto měl každý vrcholné morální právo se vzepřít. Ve stejné logice máme naprosté právo vzepřít se nařízením EU, která nás civilizačně, kulturně, ekonomicky ničí.

Ano, EU na nás následně nejspíš zaklekne. Co s námi bude moci udělat? Bude nám moci odepřít dotace. Nu – tak přestaneme my platit do fondů EU. Nyní jsme sice stále ještě čistí příjemci, ale už brzy budeme čistí plátci (a Praha čistým plátcem je už teď). Takže finančně to moc nepoznáme. Poznáme to nejspíš trochu – no a? Nedostaneme fondy, které jsou používány na ESG – na to ESG, kterému se musíme vzepřít. Za mne dobré.

Co dál s námi může EU udělat? Sebere nám hlasovací právo. Už nyní mnoho lidí razících ideologii ESG chce, abychom se práva veta dobrovolně vzdali. Potřebujeme hlasovací právo v EU v okamžiku, kdy se jí vzepřeme? No – vlastně v ten okamžik už ani ne.

Co dalšího s námi může EU udělat? Poslat k nám evropskou armádu? Ta stále ještě neexistuje (a dobře, že neexistuje). To je už hodně hypotetické a hodně za čarou racionálních úvah. Ale přeci jen: pokud by k nám EU armádu poslala – byl by pak ještě někdo, kdo by členství v takové EU schvaloval? Pár jedinců by jistě bylo. Armády Varšavské smlouvy také přišly v roce 1968 po zvacím dopise. Nicméně drtivá většina by pak už pochopila nezbytné – že už z EU musíme ven.

Takže si to shrneme: Otázka vystoupení z EU je až podružná. Když se mne novináři ptají, zda máme, či nemáme vystoupit – nechápou, že se ptají nesmyslně. Tak otázka nestojí. Stojí takto: Nejprve musíme jako občané vědět naprosto bez pochybností, že chceme odmítnout ESG. Až si tím budeme jistí, už nás bude jen zajímat technické provedení. Lze to provést v rámci EU? Pokud ano, klidně můžeme zůstat. Ale ono to v rámci EU celkem jistě nepůjde. A proto budeme muset ven – ven do EFTA.

EFTA neboli European Free Trade Area je totiž přesně tím, v co jsme doufali na počátku, při našem vstupu, když jsme si přáli více svobod. EFTA je svobodným prostorem – ale bez ideologických regulací. EFTA je tím, co si mnozí naivně mysleli, že nám poskytne EU. A EFTA tu stále ještě je.

Převzato z autorčina blogu.